ECLI:CZ:US:2000:4.US.579.99
sp. zn. IV. ÚS 579/99
Usnesení
IV. ÚS 579/99
Ústavní soud rozhodl dne 12. ledna 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti doc. MUDr. M. H., zastoupené JUDr. K. Š., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 9. 1999, čj. 2 Cdon 1548/96-216, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu ČR stěžovatelka uvádí, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR. Návrh podaný telegraficky není "neexistujícím návrhem", jak Nejvyšší soud ČR dovozuje, nýbrž toliko návrhem, který nebyl učiněn v předepsané formě. Pokud by odvolací soud nebyl k tomuto návrhu přihlížel, učinil by tak nepochybně právem, odvolací soud však návrh přijal a také o něm rozhodl, což stěžovatelce za splnění podmínek ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. dává právo dožadovat se připuštění dovolání Nejvyšším soudem ČR. Svým ryze formalistickým přístupem k výkladu ustanovení §42 odst. 1 o. s. ř. však Nejvyšší soud ČR toto právo domáhat se dovoláním přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu porušil. Z uvedených důvodů domáhá se proto stěžovatelka zrušení napadeného rozhodnutí.
Podle ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Jak je uvedeno v odst. 2 citovaného ustanovení, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Zkoumaje tyto podmínky, zjistil Ústavní soud z obsahu spisu 4 C 94/92 Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, že při jednání před odvolacím soudem dne 3. 5. 1996, jež bylo odročeno na 7. 5. 1996 za účelem vyhlášení rozhodnutí, ani před tímto jednáním, stěžovatelka nepodala návrh na vyslovení přípustnosti dovolání. Učinila tak dne 7. 5. 1996, tedy v den vynesení rozhodnutí, a to telefonicky. Krajský soud v Hradci Králové ve výroku svého rozsudku ze dne 7. 5. 1996, čj. 14 Co 650/95-202, návrhu na připuštění dovolání nevyhověl s odůvodněním, že právní problematika projednávané věci je nyní již konstantně posuzována a ani závěry krajského soudu z této rozhodovací praxe nevybočují. Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením odvolání stěžovatelky odmítl, když v podstatě dospěl k závěru, že pokud odvolací soud výrokem potvrzujícího rozsudku "návrhu na připuštění dovolání" nevyhověl, rozhodl o neexistujícím návrhu, a předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. nejsou proto naplněny.
Ani Ústavní soud nemůže, než poukázat na ustanovení §42 odst. 1 věta první o. s. ř., podle něhož podání je možno učinit písemně, ústně do protokolu nebo telegraficky. To tedy znamená, že telefonické podání nelze považovat za procesně způsobilý a relevantní druh podání a pro tento jeho nedostatek soud není povinen k němu přihlížet, nerozhodno, v jaké fázi se řízení nachází, tedy také bez ohledu na to, zda takové podání bylo jako relevantní v určité procesní fázi bráno v úvahu. Z uvedeného důvodu nelze proto ani z ústavně právního hlediska napadenému usnesení cokoli vytknout.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu