ECLI:CZ:US:2000:4.US.604.99
sp. zn. IV. ÚS 604/99
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. V. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 1999, sp. zn. Ncd 227/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 6. prosince 1999 byla Ústavnímu soudu doručeno, ve lhůtě dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), podání označené jako ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení napadeného usnesení a postupu, kterým by senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti navrhl zrušit povinné zastoupení jak je stanoveno v §30 odst. 1 zákona, §241 odst. 1 a §250a o.s.ř.
Vzhledem k tomu, že podání nesplňovalo náležitosti stanovené v zákoně (stěžovatel nebyl zastoupen). Stěžovatel byl vyzván dopisem ze dne 10. prosince 1999, doručeným dne 20. prosince 1999, k odstranění vad podání do 21 dne od doručení dopisu.
Pokud jde o stěžovatelův požadavek postupu dle ustanovení §64 odst. 1 lit. c) zákona, podle kterého je senát Ústavního soudu oprávněn podat návrh na zrušení zákona v souvislosti s ústavní stížností, je třeba uvést, že návrh na zrušení povinného zastoupení před Ústavním soudem nesouvisí s věcí, které se týkala ústavní stížnost. Věcnou nesouvislost by nemohlo v žádném případě zhojit ani to, pokud by návrh na zrušení povinného zastoupení byl stěžovatelem podán současně s ústavní stížností. V daném případě je totiž nutné aplikovat též ustanovení §78 odst. 2 zákona, které stanoví podmínku postupu dle §64 odst. 1 lit. c) zákona.
Vzhledem k tomu, že ve stanovené lhůtě nebyla vada podání odstraněna, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout dle ustanovení §43 odst. 1 lit. a) zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 24. ledna 2000
JUDr. Pavel Varvařovskýsoudce zpravodaj