ECLI:CZ:US:2000:4.US.631.99
sp. zn. IV. ÚS 631/99
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti A. T., zastoupeného JUDr. B. G., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. října 1999, sp. zn. 9 To 544/99, ve spojení s usnesením Okresního soudu Plzeň - město, ze dne 5. října 1999, sp. zn. 10 PP 107/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 16. prosince 1999, ve lhůtě dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou stěžovatel napadal uvedená usnesení, jimiž nebylo vyhověno jeho žádosti o podmínečné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. V tomto jednání shledával stěžovatel porušení svých práv zaručených v čl. 8 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel dále uvádí, že nevěří tvrzení svého právního zástupce o souladu napadených usnesení s ustanovením §39b trestního zákona a proto trvá na podání ústavní stížnosti, neboť se domnívá, že soudy nepřihlédly k nepřiměřeně přísnému trestu, ke kterému byl stěžovatel odsouzen, kdy současně polemizuje s jeho právní kvalifikací.
Napadené usnesení hodnotí komplexně okolnosti stížnosti proti usnesení o zamítnutí žádosti stěžovatele o podmínečné propuštění a tuto stížnost považuje za nedůvodnou. Současně poukazuje na skutečnost, že zákonná podmínka, dle ustanovení §62 odst. 1 trestního zákona, na základě které může být osoba odsouzená k výjimečnému trestu (v daném případě 22 let) propuštěna teprve po vykonání dvou třetin uloženého trestu, nebyla splněna s ohledem na skutečnost, že stěžovatel započal s výkonem trestu dne 27. listopadu 1992.
Za dané situace proto Ústavní soud, po prostudování podkladů k věci, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zcela neopodstatněná, neboť do stěžovatelových práv nebylo zasaženo způsobem který stěžovatel uvádí. Bylo by naopak neústavní, pokud by soud žádosti vyhověl, aniž by byla splněna zákonná podmínka, neboť takovým postupem by výraznou měrou porušil rovnost osob ve výkonu trestu odnětí svobody.
Vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení §43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl, aniž ve věci vyžadoval vyjádření účastníka a činil další úkony.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 4. ledna 2000
JUDr. Vladimír Čermákpředseda senátu