ECLI:CZ:US:2000:4.US.645.99
sp. zn. IV. ÚS 645/99
Usnesení
IV. ÚS 645/99
Ústavní soud rozhodl dne 5. ledna 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové o návrhu spol. s r. o. B., zastoupené JUDr. B. K., advokátem, na zrušení vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 237/1999 Sb., resp. její části uvedené v příloze pod č. 160, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
V návrhu na zrušení shora uvedené vyhlášky, resp. její shora uvedené části, označeném současně jako ústavní stížnost, navrhovatelka zdůrazňuje, že je si sice vědoma zmocňovacího ustanovení §7 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, podle něhož Ministerstvo práce a sociálních věcí může stanovit právním předpisem závaznost kolektivní smlouvy vyššího stupně i pro zaměstnavatele, kteří nejsou členy organizace zaměstnavatelů, nicméně má za to, že vyhláška č. 237/1999 Sb. byla vydána v rozporu s uvedeným zmocňovacím ustanovením a že dále došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv uvedených v čl. 2 odst. 2, 3, čl. 4 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod. U navrhovatelky nejsou totiž splněny podmínky pro rozšíření vyšší kolektivní smlouvy, neboť její činnost je svou povahou zcela odlišná od provozu ve stavebnictví.
Podle ustanovení §64 odst. 2 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh na zrušení jiného právního předpisu než zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 tohoto zákona. Podle posléze uvedeného ustanovení spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu a nebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR, popř. se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. Teprve toto uplatnění právního předpisu či jeho aplikace opravňuje k podání ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako obrany proti zásahu orgánu veřejné moci porušením ústavně zaručených základních práv nebo svobod.
Podmínky pro podání návrhu na zrušení právního předpisu ve smyslu již citovaného ustanovení nejsou tedy v projednávané věci splněny, neboť napadená vyhláška není aplikací práva, ale je součástí legislativního procesu, představujíc právní předpis vydaný ministerstvem na základě zmocnění uvedeného v zákoně. Tvrdí-li tedy navrhovatelka, že stavební činnost nevykonává a že provoz v ní se významně odlišuje od podniků činných ve stavebnictví, může návrh na zrušení napadeného právního předpisu případně podat teprve v souvislosti s konkrétním zásahem orgánu veřejné moci, tedy za podmínek uvedených v ustanovení §72 odst. 1 písm. a) a §74 zákona o Ústavním soudu.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu