ECLI:CZ:US:2000:4.US.654.99
sp. zn. IV. ÚS 654/99
Usnesení
IV. ÚS 654/99
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 17. ledna 2000 ve věci ústavní stížnosti 1) A. H., 2) A. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 9. 1993, čj. 15 Ca 448/93-16, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení výše uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Labem, okresního pozemkového úřadu, o tom, že stěžovatel ad 1) není vlastníkem nemovitostí uvedených a označených ve výroku citovaného rozhodnutí.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Jak Ústavní soud zjistil, napadené usnesení ze dne 28. 9. 1993 bylo
2 IV. ÚS 654/99
stěžovateli ad 1) doručeno dne 2. 11. 1993. Jestliže tedy ústavní stížnost byla k poštovní přepravě podána až dne 29. 12. 1999, stalo se tak evidentně po uplynutí uvedené lhůty 60 dnů.
Podle ustanovení §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.. Z citovaného rozsudku vyplývá, že stěžovatelka ad 2) nebyla účastníkem řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem, a proto je k podání ústavní stížnosti proti tomuto rozhodnutí osobou zjevně neoprávněnou.
V závěru své ústavní stížnosti stěžovatelé uvádí, že posledním usnesením je usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 9. 1997, sp. zn. 15 Ca 498/97, aniž by tuto informaci blíže doplnili. Ústavní soud zjistil, že jde o usnesení o zastavení řízení a stěžovateli ad 1) bylo doručeno dne 7. 10. 1997. Pokud stěžovatel ad 1) hodlal toto rozhodnutí napadnout podanou ústavní stížností, učinil tak rovněž po uplynutí zákonné lhůty.
Vzhledem k evidentnímu zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti Ústavní soud nepovažoval za účelné vyzývat stěžovatele k odstranění vad a ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b), c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2000
JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj