ECLI:CZ:US:2001:1.US.152.01
sp. zn. I. ÚS 152/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele A. P., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2000, čj. 20 Cdo 2182/98 - 86, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel napadá v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci vyklizení bytu. Namítá, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo nálezem Ústavního soudu zrušeno.
Soudce zpravodaj před meritorním posouzením věci nejprve zkoumal, zda není dán důvod odmítnutí ústavní stížnosti podle §43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. (dále jen "zákon"). Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; lhůta je zachována, pokud byl návrh podán k poštovní přepravě v poslední den lhůty (lhůta procesní).
Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud bylo dovolání podané stěžovatelem jako nepřípustné Nejvyšším soudem ČR usnesením odmítnuto (tento akt nemá charakter meritorního rozhodnutí orgánu veřejné moci), pak ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona bylo posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje, rozhodnutí soudu odvolacího, tj. v daném případě Městského soudu v Praze z r. 1998.
Proto pro účely posouzení zachování lhůty k podání ústavní stížnosti, která započala plynout dnem doručení rozsudku Městského soudu v Praze, Ústavní soud nepovažoval za nutné zjišťovat přesné datum, kdy k doručení došlo. Ze spisového materiálu lze mít totiž za nepochybné, že k doručení rozsudku Městského soudu v Praze stěžovateli došlo někdy v r. 1998 (to potvrzuje jak datum doručení této písemnosti Obvodnímu soudu v Praze 5 - 21. 7. 1998, tak spisová značka usnesení Nejvyššího soudu ČR - 20 Cdo 2182/98). Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uplynula nejpozději v r. 1998, případně na počátku r. 1999, avšak ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě 9. 3. 2001.
Z výše uvedeného plyne, že lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla dodržena. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. srpna 2001 JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu