ECLI:CZ:US:2001:1.US.177.99
sp. zn. I. ÚS 177/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Bytového družstva S. 89/1904, zastoupeného advokátkou JUDr. L. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 1998, č.j. 21 Co 467/98-13, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 21. 7. 1998, sp. zn. 4 C 210/98, v právní věci žalobce Bytové družstvo S. 89/1904 (dále jen "stěžovatel") proti žalovaným Lidovému bytovému družstvu Praha 3 a V. H. - o určení neplatnosti smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví s návrhem na vydání předběžného opatření - ve výrokové části I. vyslovil svoji věcnou nepříslušnost a ve výrokové části II. uvedl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Krajskému obchodnímu soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. Obvodní soud pro Prahu 3 v odůvodnění tohoto usnesení poukázal především na to, že podle ustanovení §103 o.s.ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci (podmínky řízení); jednou z nich je věcná příslušnost soudu, pro jejíž určení (stejně jako pro určení místní příslušnosti) jsou až do konce řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Proto obvodní soud následně - s odkazem na ustanovení §9 odst. 3 písm. c) o.s.ř. - konstatoval, že se v souzené věci jedná o právní vztah mezi dvěma družstvy a členkou družstva (o vztah ze smlouvy mezi těmito subjekty). Dle názoru soudu je ve smyslu ustanovení §9 odst. 3 písm. c) a a) o.s.ř. naplněna podmínka jeho věcné nepříslušnosti a proto v souladu s ustanovením §104a odst. 1 o. s. ř. vyslovil svou věcnou nepříslušnost.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 11. 1998, č.j. 21 Co 467/98-13, změnil usnesení soudu I. stupně tak, že Obvodní soud pro Prahu 3 není věcně příslušný a že věc bude postoupena Krajskému obchodnímu soudu v Praze jako věcně příslušnému. Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení označil odvolání stěžovatele za neopodstatněné, neboť stěžovatel (poznámka: odvolatel) prý v souzené věci přehlíží, že žalobou v uplatněném znění se domáhá proti druhožalované (tj. V. H.) jako své člence určení (neexistence) práva k bytu a rozhodnutí v této věci "nutně zásadním způsobem ovlivní obsah členského vztahu druhožalované v žalujícím družstvu a též samozřejmě právní postavení žalujicího družstva". Podle názoru odvolacího soudu proto obvodní soud nepochybil, když dovodil svou věcnou nepříslušnost. Obvodní soud pro Prahu 3 však nesprávně formuloval výrok svého usnesení, neboť z ustanovení §104a odst. 1 o.s.ř nevyplývá možnost (nutnost) "popisovat rozhodovací akt jako "vyslovování" nedostatku věcné příslušnosti, rovněž z něho nevyplývá možnost postupovat věc po právní moci usnesení a už vůbec ne místně příslušnému soudu". Odvolací soud proto napadené usnesení jako procesně právními předpisy nepodložené, podle ustanovení §220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, aby odpovídalo dikci ustanovení §104a odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud v závěru uvedl, že jeho pravomocné usnesení "lze za zákonem stanovených podmínek napadnout dovoláním do jednoho měsíce od jeho právní moci, a to podáním učiněným u soudu, který rozhodoval v prvním stupni".
Citované usnesení Městského soudu v Praze napadl stěžovatel ústavní stížnosti. V ní v prvé řadě uvedl, že nesprávnost tohoto usnesení spatřuje v tom, že stanovení příslušnosti (podle jeho názoru) věcně nepříslušného soudu (poznámka: Krajského obchodního soudu v Praze) by mělo v případě soudního řízení vedeného u tohoto soudu vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, a to v případě odvolání některého z účastníků. Pokud by totiž odvolací soud dospěl ke stejnému závěru o věcné nepříslušnosti, jak dovozuje stěžovatel, byla by tato skutečnost jednoznačným důvodem pro zrušení rozhodnutí soudu I. stupně. V rámci procesní ekonomie by prý takový postup nebyl v zájmu žádného z účastníků řízení.
Stěžovatel dále namítl, že podaná žaloba na určení neplatnosti smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví se vůbec netýká členského vztahu vedlejší účastnice V. H. ke stěžovateli ani k Lidovému bytovému družstvu Praha 3. V předmětném řízení se nejedná o existenci určitého práva k bytu v návaznosti na členství této vedlejší účastnice v družstvu, které by zásadním způsobem ovlivnilo obsah členského vztahu a její postavení "v rámci navrhovatele nebo LBD Praha 3". Stěžovatel proto dovodil, že předmětem řízení není posouzení členského vztahu k družstvu, ani převod členských práv a povinností, ale mělo by jím být posouzení platnosti smlouvy o převodu vlastnických práv k bytu, což se netýká členských vztahů, ale pouze toho, že jej vedlejší účastníci (poznámka: LBD Praha 3 a V. H.) učinili neoprávněně. Proto prý nemůže být dána věcná příslušnost podle §9 odst. 2 písm. c) o.s.ř.
Stěžovatel má za to, že v důsledku nesprávné aplikace ustanovení §9 odst. 3 písm. c) o.s.ř. obecnými soudy by ve věci (poznámka: ve věci samé, tj. žalobou napadené) "rozhodoval věcně nepříslušný soud a věc by tak byla odňata svému zákonnému soudci". Stěžovatel v závěru uvedl, že jsou splněny podmínky pro podání ústavní stížnosti, neboť vyčerpal všechny opravné prostředky, když podmínky stanovené v §238a a §241 odst. 3 o.s.ř. naplněny nejsou.
Stěžovatel proto navrhl, aby - v důsledku toho, že postupem Městského soudu v Praze došlo k zásahu do jeho práv zaručených v čl. 4, čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") - rozhodl Ústavní soud tak, že se ústavní stížnosti vyhovuje a že se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 1998, č.j. 21 Co 467/98-13, zrušuje.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky a předpoklady řízení před Ústavním soudem po stránce formální.
Dospěl k závěru zápornému.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Podmínky tohoto ustanovení jsou splněny.
Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že podaná ústavní stížnost se netýká rozhodnutí ve věci samé, tj. rozhodnutí ve věci žalobou napadené (určení neplatnosti smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví), neboť stěžovatel se - jak vyplývá z petitu ústavní stížnosti - domáhá zrušení usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno usnesení soudu prvého stupně a rozhodnuto o věcné příslušnosti krajského obchodního soudu k projednání žaloby, již stěžovatel podal.
Ústavní soud vychází z toho, že v souzené věci již Městský soud v Praze jako soud odvolací dne 30. 11. 1998 rozhodoval a v úvahu proto již nepřipadá případný spor o tzv. kauzální příslušnost, jak jej v ustanovení §104a odst. 3 podmíněně předpokládal a řešil o.s.ř. ve znění do 31. 12. 2000. Proto stěžovateli nezbývá než uplatnit své námitky ve věci příslušnosti soudu v rámci odvolacího řízení proti budoucímu rozhodnutí (tehdejšího) Krajského obchodního soudu v Praze (nyní Městského soudu v Praze) a případnou ústavní stížnost uplatnit až v závislosti na dalším průběhu a výsledcích řízení.
Je tedy zřejmé, že v současné době stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o ústavním soudu).
Na základě těchto skutečností soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků) ústavní stížnost odmítl jako návrh [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2001
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj