ECLI:CZ:US:2001:1.US.188.01
sp. zn. I. ÚS 188/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky E. B., zastoupené JUDr. D. B., advokátkou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2000, č.j. 14 Co 638/2000 - 84, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala včas návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním, které došlo Ústavnímu soudu dne 27. 3. 2001.
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citované usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo odmítnuto pro opožděnost odvolání stěžovatelky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 8. 2000, č.j. 38 C 145/99 - 65.
Tímto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 63.092,80 Kč (bod I. rozsudku) a nahradit mu náklady řízení ve výši 21.464,08 Kč k rukám jeho právního zástupce (bod II. rozsudku), to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odvolací soud uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně byl doručen zástupci stěžovatelky podle ustanovení §47 odst. 1, 2 o. s. ř., které stanoví, že nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Podle názoru odvolacího soudu připadl třetí den úložní lhůty na pondělí 11. 9. 2000 a následujícího dne, tj. 12. 9. 2000, začala běžet lhůta k podání odvolání, takže posledním dnem lhůty k podání odvolání byla středa 26. 9. 2000. Odvolání podané stěžovatelkou dne 27. 9. 2000 je ve smyslu §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné.
Stěžovatelka však ve své ústavní stížnosti nesouhlasí s tvrzením odvolacího soudu, že její odvolání bylo podáno po uplynutí zákonné odvolací lhůty. Argumentuje tím, že odvolací soud vycházel z nesprávných údajů, které na předmětné doručence uvedeny nejsou, tyto údaje podle §47 odst. 1, 2 o. s. ř. nesprávně právně posoudil a dále poukazuje i na to, že soudní zásilku převzala na poště osoba odlišná od adresáta, z čehož dovozuje, že nemohly nastat účinky řádného doručení.
Podle názoru stěžovatelky k doručení zásilky došlo až dne 16. 9. 2000 a posledním dnem této odvolací lhůty je 1. 10. 2000, takže odvolání podané dne 27. 9. 2000 bylo podáno včas, a nemělo tedy být odvolacím soudem odmítnuto.
Stěžovatelka je přesvědčena, že postupem odvolacího soudu došlo k porušení ústavně zaručených práv podle podle čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1, 3 a 4 a dále čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Po přezkoumání návrhu ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které ji zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Podle přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (část dvanáctá, hlava I, bod 17), se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy před 1. 1. 2001), projednávají a rozhodnou podle dosavadních předpisů.
Napadá-li tedy ústavní stížnost usnesení odvolacího soudu ze dne
13. 12. 2000, kterým bylo odvolání stěžovatelky pro opožděnost odmítnuto, není sporu o tom, že se přípustnost dovolání proti tomuto usnesení řídí ustanovením §238a o. s. ř., ve znění platném do 1. 1. 2001. Z odst. 1 písm. e) citovaného ustanovení vyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto. To je i případ stěžovatelky.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. května 2001 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu