ECLI:CZ:US:2001:1.US.203.2000
sp. zn. I. ÚS 203/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. M. B., zastoupené JUDr. R. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2000, sp. zn. 14 Co 626/97, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 9. 1997, sp. zn. 41 C 131/97, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka svým návrhem napadá v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně i instančně mu předcházející rozsudek, rovněž v záhlaví uvedený, Městského soudu v Brně o vydání věci, resp. ve věci plnění kupní smlouvy. Namítá, že uvedenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a navrhuje, aby rozsudek Krajského soudu v Brně byl Ústavním soudem zrušen.
Po zjištění, že ve věci bylo podáno také dovolání, Ústavní soud vyčkal do rozhodnutí o dovolání. Dne 18. 5. 2001 pak obdržel usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2001, kterým bylo dovolání odmítnuto. Se znalostí těchto skutečností se Ústavní soud zabýval předloženou ústavní stížností.
Ústavní soud nejprve shledal, že vzhledem ke skutečnosti, že dovolání podané stěžovatelkou bylo Nejvyšším soudem ČR odmítnuto, pak ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, bylo posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje, rozhodnutí Krajského soudu v Brně.
Ve věci Ústavní soud nejprve konstatoval, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Jeho úkolem taktéž není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR, neboť Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR).
Podstatou ústavní stížnosti stěžovatelky je námitka - v zásadě, však bez ústavněprávní argumentace - již opakovaná v průběhu předchozího soudního řízení, totiž že jde o řízení o vydání věci, kterou stěžovatelka nemá, a proto není v tomto řízení pasivně legitimována, resp. nemá důkazní povinnost, a tudíž postupem soudu dochází k porušení výše uvedených ústavně garantovaných práv.
Názor, resp. námitka stěžovatelky je mylná. Obecné soudy na žádném stupni v řízení netvrdily, že jde o řízení o vydání věci, ale o řízení ve věci plnění kupní smlouvy. A pokud jde o důkazní povinnost, jak soud odvolací, tak i soud dovolací - přestože dovolání odmítl - tuto otázku, resp. postup řádně odůvodnily (srov. zejména str. 4 usnesení Nejvyššího soudu ČR). Vysvětlily pak především, že pokud jde o uzavření kupní smlouvy, důkazní břemeno leželo na žalobcích; žalovaná však měla důkazní povinnost, pokud jde o určité tvrzené skutečnosti, které nastaly po uzavření smlouvy.
Ústavní soud proto neshledal v postupu soudů porušení čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (zásada rovnosti) ani jiné porušení tzv. práva na spravedlivý (řádný) proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, resp. čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
Jelikož Ústavní soud v daném případě nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že byla porušena ústavně zaručená práva, nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. srpna 2001 JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu