ECLI:CZ:US:2001:1.US.209.01
sp. zn. I. ÚS 209/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti M. P., zastoupeného JUDr. J. D., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 11 Co 38/2001, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 5. 4. 2001 stěžovatel napadá v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 11. 2000, čj. 14 Nc 680/2000 - 35, ve výroku. Jímž bylo nařízeno předběžné opatření, kterým se nezletilá D. a A. P. svěřují do výchovy matce, změněno tak, že tento návrh matky se zamítá. Ve výroku, jímž byla otci nezletilých - stěžovateli - uložena povinnost předat nezletilou A. do výchovy matky, bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Stěžovatel má za to, že pro nedodržení principů řádného procesu v řízení před obecnými soudy tím, že mu nebyla dána možnost slyšení před nimi, a tím i možnost uplatnění jeho argumentace ohledně skutkové a právní stránky rozhodované věci, reprezentuje porušení principů spravedlivého procesu opomenutím důkazu a porušením zásad občanského soudního řízení při rozhodování (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, §120 odst. 1, §157 odst. 2 o. s. ř.).
Je přesvědčen o tom, že ochrana práv nezletilé A. a ohledy na její zdárný vývoj (§31 zákona o rodině) vyžadují, aby skutečnosti, které až dosud ve vztahu k jejímu návratu do domácnosti matky byly opomenuty, byly co nejspolehlivěji zjištěny (§6 o. s. ř.), v rámci volného hodnocení důkazů soudem vyhodnoceny (§132 o. s. ř.), a aby tak následné rozhodnutí odpovídalo zákonu (§157 o. s. ř.).
Městský soud v Praze přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a řízení mu předcházející (§214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a odvolání otce nezletilých - stěžovatele - shledal zčásti důvodným. Poukazuje na to, že nebylo možno potvrdit první z výroků, jímž soud prvního stupně předběžně svěřil nezletilé děti do výchovy matce, neboť takovým rozhodnutím by předjímal rozhodnutí o věci samé. Proto odvolací soud podle §220 odst. 1 o. s. ř. první výrok napadeného usnesení změnil tak, že návrh matky zamítl. Pokud jde o druhý výrok napadeného usnesení, odvolací soud jej, v souladu s ustanovením §76 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a s odkazem na úvahu soudu prvního stupně, shledal správným a podle §219 o. s. ř. jej potvrdil. Konstatoval, že vzhledem k tomu, že druhá z nezletilých (D.) je ve faktické péči matky, je namístě, aby i nezletilá A. do doby, než bude o poměrech nezletilých dětí rozhodnuto konečným rozhodnutím ve věci samé, byla v péči toho rodiče, u kterého je nezletilá D.
Ústavní soud v prvé řadě konstatoval, že obě usnesení obecných soudů mají povahu předběžných opatření a neupravují dosud poměry nezletilých dětí za trvání manželství a pro dobu po rozvodu. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2001 není tedy posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), když byla stěžovateli uložena povinnost předat nezletilou A. do výchovy matky na základě předběžného opatření, které je opatřením dočasným. Nejde tedy o rozhodování soudu ve věci samé a pro potřeby řízení před Ústavním soudem není splněna podmínka vyčerpání všech prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.
Soudce zpravodaj byl proto nucen považovat návrh ústavní stížnosti stěžovatele za nepřípustný, a proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. května 2001 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu