ECLI:CZ:US:2001:1.US.278.01
sp. zn. I. ÚS 278/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci stěžovatele L., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. M. V., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 22 Ca 430/2000, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 7. 5.0 2001, které došlo Ústavnímu soudu dne 7. 5. 2001.
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 22 Ca 430/2000, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele na zrušení rozhodnutí žalovaného - Okresního úřadu v Karviné se sídlem v Karviné - Novém Městě ze dne 26. 6. 2000, čj. RF-1019/178/2000-Su.
Okresní úřad v Karviné tímto rozhodnutím zamítl odvolání stěžovatele proti platebnímu výměru Úřadu města Havířova ze dne 18. 4. 2000, čj. E/OR/405/19/Vi/00, kterým byl stěžovateli podle §4 odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a podle §46 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, vyměřen odvod části výtěžku z provozování výherních hracích přístrojů na území města Havířova za období od 1. 1. do 31. 3. 1999 ve výši 37. 597,-- Kč.
Stěžovatel je přesvědčen, že shora uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména základní právo stěžovatele zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, které zaručuje každému domáhat se stanoveným způsobem svých práv u nezávislého a nestranného soudu, v daném případě ochrany před nezákonným zásahem orgánu veřejné správy. Namítá i porušení čl. 1 a čl. 2 odst. 3, odst. 4 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2, odst. 3 a čl. 4 odst. 2, odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Svá výše uvedená tvrzení stěžovatel odůvodňuje především tím, že Krajský soud v Ostravě ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách vyložil v pochybnostech ve prospěch nikoli nositele základních práv, nýbrž ve prospěch státu, čímž porušil základní zásadu vztahu státu a jednotlivce zakotvenou v čl. 1 Listiny základních práv a svobod.
Uvádí, že ustanovení §4 odst. 2 citovaného zákona umožňuje dva různé výklady, nelze však připustit, aby v řízení před správním orgánem bylo vůči stěžovateli použito toho ze dvou výkladů zmíněného ustanovení zákona, který je pro něj méně příznivý. Není možné použít ten, který znevýhodňuje a zatěžuje subjekt, který se snaží realizovat svoje ústavně zaručená práva s odvoláním na vhodnost použití výkladu jiného.
Stěžovatel porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje i v tom, že správní orgán při svém rozhodování použil nesprávný procesní předpis, a to zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, přičemž řízení mělo probíhat podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů. Tuto skutečnost Krajský soud v Ostravě ve svém rozsudku potvrdil.
V ústavní stížnosti stěžovatel odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. IV. ÚS 536/98.
Ústavní soud vyzval k vyjádření k ústavní stížnosti účastníka řízení - Krajský soud v Ostravě.
Krajský soud v Ostravě ve svém písemném vyjádření ze dne 1. 6. 2001 uvedl, že ústavní stížností napadený rozsudek je založen na právním názoru, podle něhož vymezení "výtěžku" podle §4 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném do 31. 12. 1999, nelze použít pro účely výpočtu výše odvodu části výtěžku z provozování loterií a jiných podobných her na veřejně prospěšné účely podle §4 odst. 2 uvedeného zákona, neboť toto ustanovení obsahuje zvláštní úpravu pojmu "část výtěžku" pro tyto účely a je vzhledem k ustanovení §4 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., v poměru speciality. Poukázal i na to, že vymezení hypotézy právní normy obsažené v ustanovení §4 odst. 2 citovaného zákona je natolik přesné a určité, že nedává prostor k jinému výkladu než adekvátnímu. Uzavírá tím, že nejde proto o situaci, kdy by ze zákona bylo možno dovodit "dva různé konkurenční výklady".
Krajský soud je i toho názoru, že pokud správní orgány provedly řízení podle zákona č. 337/1992 Sb., namísto správního řádu, aniž by tato okolnost měla vliv na zákonnost napadeného správního rozhodnutí, nelze bez dalšího konstatovat porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod účastníka řízení.
Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost rozhodnutí, ale zjišťuje, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
Ústavní soud přezkoumal rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle ustanovení §4 odst. 2 věty první zákona č. 202/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se povolení vydá, jestliže provozování loterií a jiných podobných her je v souladu s jinými právními předpisy, nenarušuje veřejný pořádek, je zaručeno jejich řádné provozování včetně řádného technického vybavení a bude-li na sociální, zdravotní, sportovní, ekologický, kulturní nebo jinak veřejně prospěšný účel použito části výtěžku ve výši, která odpovídá v tabulce stanovenému procentu, to je nejméně 6% až 20% z rozdílu, o který příjem provozovatele, tvořený všemi vsazenými částkami ze všech jím provozovaných her podle §2 a §50 odst. 3, které podléhají vyúčtování v účetním období, převyšuje výhry vyplacené sázejícím, správní poplatky, místní poplatky a náklady státního dozoru (dále jen "část výtěžku").
Podle ustanovení §4 odst. 3 citovaného zákona se výtěžkem rozumí příjem jednoho provozovatele tvořený všemi vsazenými částkami ze všech jím provozovaných her podle tohoto zákona, které podléhají vyúčtování v účetním období, snížený o výhry, správní poplatek, místní poplatek, náklady státního dozoru a o vlastní náklady provozovatele přímo související s provozováním her.
V odst. 2 §4 je definován pojem "část výtěžku", jejíž použití je vyhrazeno sociálním, zdravotním, sportovním, ekologickým, kulturním nebo jinak veřejně prospěšným účelům. Dále je zde stanoven i způsob výpočtu výše této části výtěžku na tyto účely určené.
Ustanovení §4 odst. 2 citovaného zákona je formulováno zcela jednoznačně, zákonná formulace neumožňuje dvojí výklad toho, co se rozumí termínem "část výtěžku". Jazykovým výkladem doslovným lze dospět k jedinému správnému závěru o tom, jak velké části výtěžku má být použito na veřejně prospěšné účely. K tomuto výkladu orgány rozhodující ve věci ve svých rozhodnutích dospěly.
Vymezení pojmu "výtěžku" v §4 odst. 3 citovaného zákona nelze použít pro účely výpočtu výše odvodu části výtěžku z provozování loterií a jiných podobných her na veřejně prospěšné účely podle §4 odst. 2 citovaného zákona, neboť výše této části se určuje jiným způsobem než z celkového výtěžku vymezeného v §4 odst. 3 citovaného zákona.
V dalším pak Ústavní soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě, z něhož je patrné, že se krajský soud podrobně výkladem předmětných ustanovení zákona zabýval.
K citovanému nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. IV. ÚS 536/98, na nějž se stěžovatel odvolává, nutno konstatovat, že je v něm řešena zcela odlišná problematika, konkrétně otázka kolize restitucí a privatizačního procesu.
Ústavní soud se neztotožnil ani s námitkou stěžovatele spočívající v tom, že použití nesprávného procesního předpisu mělo za následek porušení ústavních principů uvedených v čl. 2 odst. 3, odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 2, odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Podle ustanovení §45 odst. 1 zákona č. 202/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro řízení ve věcech loterií a jiných podobných her platí zákon o správním řízení, pokud tento zákon nestanoví jinak. Protože zákon č. 202/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nestanoví, že pro řízení ve věci odvodů části výtěžku z provozování loterií a jiných podobných her na veřejně prospěšné účely platí zákon č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mělo být ve správním řízení postupováno podle správního řádu.
Uvedenou vadu Krajský soud v Ostravě zjistil, avšak k této vadě nemohl přihlédnout s ohledem na ustanovení §250i odst. 3 o. s. ř., podle něhož k vadám řízení před správním orgánem soud přihlédne, jen jestliže vzniklé vady mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.
Ústavní soud, ve shodě s Krajským soudem v Ostravě, konstatuje, že o takovou vadu řízení, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí v projednávané věci, nejde, neboť i kdyby správní orgány v řízení správně postupovaly podle správního řádu, jejich rozhodnutí ve věci stanovení výše odvodu části výtěžku z provozování výherních hracích přístrojů na veřejně prospěšné účely, by byla stejná jako jejich rozhodnutí vydaná v řízení podle zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní soud několikrát judikoval, že není vrcholným orgánem soustavy obecných soudů České republiky a jejich činnost průběžně nepřezkoumává. Obdobně jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud nejde o porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Ústavní soud se podrobně zabýval meritem ústavní stížnosti, nicméně nezjistil nic, co by svědčilo, že by při rozhodování Krajského soudu v Ostravě došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatele.
Ze shora uvedených důvodů senátu Ústavního soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2001 JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu