ECLI:CZ:US:2001:1.US.28.01
sp. zn. I. ÚS 28/01
Usnesení
I. ÚS 28/01
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. P., zastoupeného JUDr. M. S., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 44 To 1438/2000, ze dne 8. 12. 2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 15. 1. 2001, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 44 To 1438/2000, ze dne 8. 12. 2000. Uvedeným usnesením Městského soudu v Praze byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 20 Nt 330/2000, ze dne 9. 11. 2000, kterým byl stěžovatel vzat do vazby z důvodu uvedeného v ustanovení §67 písm. b) trestního řádu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že dne 8. 11. 2000 byl obviněn pro účastenství ve formě návodu podle §10 ods. 1 písm. c) trestního zákona k trestnému činu zpronevěry podle §248 odst. 1 a 3 písm. c) trestního zákona, k trestnému činu pojistného podvodu podle §250a odst. 2 a 4 písm. b) trestního zákona a k trestnému činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) trestního zákona. Po výslechu byl stěžovatel zadržen a na návrh státního zastupitelství byl vzat do vazby. Stěžovatel je přesvědčen, že vazební důvod podle §67 písm. b) trestního řádu je v jeho případě uváděn účelově a to prý proto, že se k trestné činnosti nedoznal. Za stejnou trestnou činnost jsou stíhány další osoby, a to R. K. a V. H., přičemž obviněný R. K., který trestnou činnost doznal, zadržen nebyl a je nadále stíhán na svobodě. Soudy obou stupňů podle názoru stěžovatele nezdůvodnily dostatečně přesvědčivě, v čem spatřují zájem společnosti na tom, aby vazební objasňování trestného činu mělo přednost před jeho osobní svobodou. V postupu soudů pak spatřuje porušení čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.
V závěru své ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že na základě rozhodnutí Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 byl dne 5. 1. 2001 z vazby propuštěn na svobodu.
Ústavní soud si proto u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 vyžádal kopii příslušného usnesení. Z obsahu usnesení, sp. zn. 1 Zt 3562/2000, ze dne 5. 1. 2001, pak vyplývá, že se obviněný P. P. propouští na svobodu, neboť vazební důvody pominuly.
V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že již dříve judikoval (viz Sbírka nálezů a usnesení ÚS, C. H. Beck 1999, svazek 15, usnesení č. 56), že v určitých případech může nastat situace, za které se spor stává čistě akademickým, a teorie i praxe jiných ústavních soudů se jednoznačně přiklání k odmítnutí v takové věci rozhodovat, neboť zde chybí možnost bezprostředního a přítomného zásahu, který by mohl mít vliv na situaci stěžovatele. Jinak řečeno, je-li namítáno porušení základního práva na respektování osobní svobody, pak musí tento zásah být odstranitelný případným rozhodnutím Ústavního soudu. V dané věci se však o takový případ zjevně nejedná, neboť tento stav již dávno odezněl (propuštěním na svobodu dne 5. 1. 2001, tj. ještě před podáním této ústavní stížnosti), a rozhodnutím Ústavního soudu tak již nelze v této věci ve prospěch stěžovatele žádným způsobem zasáhnout.
Na základě výše uvedeného tedy Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a mimo ústní jednání usnesením ji odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 19. února 2001
JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu