ECLI:CZ:US:2001:1.US.321.01
sp. zn. I. ÚS 321/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatelky B. O., zastoupené advokátkou JUDr. G. P. , proti rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami ze dne 1. 6. 2000, č.j. 3131/2000/I, spojeného s návrhem na zrušení ustanovení §28 odst. 3 písm. c) [později §28 odst. 1 písm. e)] zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a s návrhem na zrušení ustanovení §28b, §28c, §28d a §28f zákona č. 100/2000 Sb., takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka se v ústavní stížnosti ze dne 23. 5. 2001 domáhá zrušení rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami ze dne 1. 6. 2000, č.j. 3131/2000/I, o zavedení nucené správy ve spořitelním a úvěrním družstvu R., kterým byla podle jejího názoru porušena její ústavně zaručená práva vyplývající z čl. 10 Ústavy ČR a z čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a 4 a z čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka se v návrhu dovolává ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a žádá Ústavní soud, aby její přijetí ve smyslu citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu neodmítl, neboť má za to, že její stížnost svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy. Stěžovatelka spolu s ústavní stížností podala i návrh na zrušení ustanovení §28 odst. 3 písm. c) [později §28 odst. 1 písm. e)] zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a s návrhem na zrušení ustanovení §28b, §28c, §28d a §28f zákona č. 100/2000 Sb.
Ústavní soud se především zabýval otázkou, zda je stěžovatelka osobou oprávněnou ústavní stížnost podat. Citovaný zákon č. 87/1995 Sb. ve znění platném v době rozhodování Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami v ustanovení §28 odst. 4 předpokládá, že se obecné předpisy o správním řízení - zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), uplatní mimo jiné také na řízení o zavedení nucené správy. Je zjevné, že napadeným rozhodnutím byla bezprostředně dotčena práva R., jako právnické osoby a nikoliv práva jednotlivých členů tohoto družstva. Ta byla dotčena jen nepřímo, zprostředkovaně, tím, že jim bylo znemožněno volně nakládat s vloženými prostředky. Spořitelní a úvěrová družstva jsou budována na principu majetkové účasti jejich členů, kteří část svého majetku svěřují družstvu, jež s ním nakládá jako samostatná právnická osoba. To znamená, že nelze vyloučit možnost znehodnocení vkladu v důsledku špatného ekonomického výsledku nebo jiné nepříznivé situace. Člen má právo ovlivňovat rozhodování družstva prostřednictvím jeho orgánů a účastí v nich. Z toho tedy vyplývá, že účastníkem řízení o uvalení nucené správy byla pouze R., která v něm vystupovala prostřednictvím svých statutárních orgánů. Stěžovatelka však nemůže - aniž by k tomu byla výslovně písemně zmocněna - za družstvo jednat.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost proti rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu].
Stejně Ústavní soud postupoval např. v řízeních o ústavních stížnostech vedených pod sp. zn. I. ÚS 744/2000 a III. ÚS 649/2000.
Stěžovatelka se sice v ústavní stížnosti dovoláva ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle ustanovení jeho odst. 1, jestliže svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Toto ustanovení, jehož se stěžovatelka dovolává, však na souzenou věc nedopadá. Umožňuje totiž Ústavnímu soudu takto mimořádně jednat pouze za situace, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky (srov. §75 odst. 1 cit. zákona), nikoli podle vlastního uvážení Ústavního soudu, tedy (zde) v případě, je-li ústavní stížnost odmítána z jiného důvodu. Ústavní soud proto nemohl podle citovaného ustanovení postupovat.
Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti se Ústavní soud nezabýval návrhem na zrušení napadených zákonných ustanovení. Jde o návrh pouze akcesorický, který sdílí právní osudy odmítnuté ústavní stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2001
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj