ECLI:CZ:US:2001:1.US.344.01
sp. zn. I. ÚS 344/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele V. K., zastoupeného JUDr. G. P., advokátkou, proti rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami ze dne 12. 7. 2000, o uvalení nucené správy na D., čj. 3787/2000/I, a o návrhu na zrušení ustanovení §28 odst. 3 písm. c) zákona č. 87/1995 Sb., později §28 odst. 1 písm. e) zákona č. 87/1995 Sb., ve znění změny zákona č. 100/2000 Sb. a ustanovení související: §28b, 28c, 28d, 28e a 28f, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svým návrhem napadá rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami, kterým bylo rozhodnuto o zavedení nucené správy na D. Domnívá se, že tímto aktem došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 10 Ústavy ČR, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a práv podle blíže nespecifikovaných mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách (čl. 10 Ústavy ČR). Stěžovatel požaduje zrušení napadeného aktu a zároveň podle §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, navrhuje zrušení "ustanovení §28 odst. 3 písm. c) zákona č. 87/1995 Sb., později §28 odst. 1 písm. e) zákona č. 87/1995 Sb., ve znění změny zákona č. 100/2000 Sb. a ustanovení související: §28b, 28c, 28d, 28e, 28f".
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je mj. oprávněna podat ústavní stížnost fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Soudce zpravodaj proto nejprve zkoumal, zda je stěžovatele možno považovat za osobu oprávněnou k podání ústavní stížnosti.
V daném případě stěžovatel napadá rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami o zavedení nucené správy na D. Zřejmě pak dovozuje, že byl účastníkem řízení, jehož výsledkem bylo napadené rozhodnutí. Z platné právní úpravy však vyplývá, že stěžovatel (jako člen zmíněné záložny) nebyl a ani nemohl být účastníkem řízení o zavedení nucené správy, tedy řízení před orgánem veřejné moci, a proto mu - jak potvrzuje i přípis Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami - ani napadené rozhodnutí nebylo doručeno. Účastníkem správního řízení o zavedení nucené správy je pouze dotčená družstevní záložna (ustanovení §28 odst. 5 ve spojení s §28 odst. 4 zákona č. 87/1995 Sb., ve znění zákona č. 100/2000 Sb.).
Je si třeba uvědomit, že zásahem orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv je z obecného pohledu takové jednání, kterým se konkrétní, subjektivní ústavně zaručená práva (právo) někoho proti jeho vůli určitým způsobem omezují. Musí jít o individuální akt směřující vůči konkrétní osobě, která návrh podává, tedy o zásah individualizovaný a konkretizovaný. Není proto přípustná tzv. actio popularis, tj. návrh ve věci, která se stěžovatele bezprostředně právně netýká, resp. v níž jeho subjektivní práva nebyla přímo zásahem dotčena. Ústavní stížností se pak napadá buď rozhodnutí orgánu veřejné moci, tj. (písemný, formalizovaný) právní akt, který je výsledkem právního řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, nebo opatření či jiný zásah orgánu veřejné moci. V daném případě však rozhodnutí nesměřovalo proti stěžovateli (nebyl účastníkem řízení mu předcházejícího), ani bezprostředně neovlivnilo jeho právní postavení, jeho práv (zájmů) se dotýká pouze fakticky, zprostředkovaně (obdobnou situaci srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 324/97, publikované pod č. 8, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 10).
Jelikož - jak vyplývá z výše uvedeného - Ústavní soud zjistil, že stěžovatel napadá rozhodnutí, které je výsledkem řízení, jehož nebyl účastníkem, soudci zpravodaji nezbylo než mimo ústní jednání a bez přímnosti účastníků řízení ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh podaným někým zjevně neoprávněným.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, Ústavní soud se nemohl zabývat návrhem na zrušení "ustanovení §28 odst. 3 písm. c) zákona č. 87/1995 Sb., později §28 odst. 1 písm. e) zákona č. 87/1995 Sb., ve znění změny 100/2000 Sb. a ustanovení související: §28b, 28c, 28d, 28e, 28f", neboť takový návrh sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. října 2001 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu