ECLI:CZ:US:2001:1.US.374.01
sp. zn. I. ÚS 374/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele L. P., zastoupeného JUDr. V. S., advokátem, aby nálezem vyslovil, že nečinností Okresního soudu Ústí nad Labem v řízení o výkon rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 18 P 114/2000, o úpravě styku s jeho nezl. synem, bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu a přikázal tomuto soudu, aby bezodkladně v předmětném řízení o výkon rozhodnutí pokračoval, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
V návrhu ústavní stížnosti, která byla doručena Ústavnímu soudu dne
19. 6. 2001, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud Okresnímu soudu Ústí nad Labem přikázal, aby bezodkladně v řízení o výkon rozhodnutí pokračoval. V doplnění ústavní stížnosti, doručené dne 10. 10. 2001, stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud vydal nález, že nečinností Okresního soudu v Ústí nad Labem v řízení o výkon rozhodnutí o úpravě styku stěžovatele s jeho nezletilým synem v době od 22. 8. 2000 do 2. 10. 2001 bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu a že se okresnímu soudu přikazuje, aby bezodkladně v předmětném řízení o výkon rozhodnutí pokračoval.
Stěžovatel ve svém podání uvádí, že dne 3. 1. 2001 a následně dne 9. 4. 2001 zaslal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem ke sp. zn. 18 P 114/2000 písemnou výzvu k pokračování v řízení o výkon rozhodnutí.
Stěžovatel je toho názoru, že téměř roční nečinností okresního soudu v řízení o výkon rozhodnutí o úpravě jeho styku se synem bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu. K podpoře své argumentace o povinnosti soudu pokračovat v řízení o výkon rozhodnutí uvádí právní předpisy a judikaturu včetně Ústavy ČR a ústavního řádu České republiky.
Soudce zpravodaj si k posouzení podané ústavní stížnosti vyžádal vyjádření Okresního soudu v Ústí nad Labem. Z jeho vyjádření vyplynulo, že ve věci nezl. L. P. je vedeno řízení o úpravu výchovy a výživy dle §50 a §26 zákona o rodině, úpravě styku, zákazu styku a zbavení rodičovských práv, tedy je současně vedeno několik řízení týkajících se nezletilého, navíc účastníci nejsou schopni se dohodnout na sebemenších věcech.
K námitce stěžovatele na téměř roční nečinnost v řízení o výkon rozhodnutí soud uvedl, že soudce se musel nejprve seznámit se spisem, po jeho postoupení a podaných návrzích na vydání předběžných opatření matkou v září 2000 a březnu 2001. Z výzvy stěžovatele k pokračování v řízení o výkon rozhodnutí ze dne 3. 1. 2001 nevyplývalo, že by otci nebyl vůbec umožněn styk se synem v některém stanoveném termínu, ale pouze nenaplnění celé doby styku, a to soud, s ohledem na vyjádření znalců a zájem nezletilého, nepokládal za důvod k pokračování ve výkonu rozhodnutí.
Závěrem uvádí, že ve věci výkonu rozhodnutí bylo nařízeno jednání na 29. 10. 2001.
Soudce zpravodaj z podání stěžovatele zjistil, že jeho podání obsahuje výzvu Okresnímu soudu v Ústí nad Labem k pokračování v řízení o výkon rozhodnutí ze dne 3. 1. 2001 ke sp. zn. 18 P 114/2000, ve kterém stěžovatel uvedl, že matka nezletilého jeho styk se synem maří a i nadále vytváří nepřijatelné podmínky. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti netvrdí, kromě toho, že zaslal výše zmíněnou výzvu soudu ke sp. zn. 18 P 114/2000, že by se byl o odstranění průtahů způsobených soudem pokusil zákonem předvídaným postupem, jak mu umožňuje ustanovení §6 odst. 1 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů - tedy obrátit se na orgán státní správy soudu se stížností na postup soudu, jde-li o průtahy v řízení - a ustanovení §26 a násl. zákona č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, ve znění pozdějších předpisů.
Ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V daném případě se stěžovatel neobrátil se stížností na postup soudu ohledně průtahů v řízení na orgány státní správy soudů.
Vzhledem k výše uvedenému a vzhledem k úloze Ústavního soudu rozhodovat jen takové případy, kdy se ochrany práv a svobod nelze již domáhat jiným zákonným způsobem, nebylo ani možno se zabývat meritorním obsahem podaného návrhu.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2001
JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu