ECLI:CZ:US:2001:1.US.434.2000
sp. zn. I. ÚS 434/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele V. V. A., zastoupeného Mgr. M. K., advokátkou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 1999, sp. zn. 2 To 126/98, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze, kterým byl odsouzen pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců, se zařazením do věznice s ostrahou a trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Stěžovatel je toho názoru, že uvedeným rozhodnutím obecného soudu bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na veřejný a spravedlivý proces a právo na obhajobu ve smyslu čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. b) a c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Soudce zpravodaj nejprve konstatoval obsah návrhu ústavní stížnosti ze dne 20. 7. 2000, v němž stěžovatel navrhuje zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 1999, sp. zn. 2 To 126/98. Z podání stěžovatele ze dne
14. 8. 2000 soudce zpravodaj zjistil, že stejný návrh uplatnil stěžovatel svým návrhem z 28. 5. 2000, který byl usnesením ze dne 28. 7. 2000 (II. ÚS 327/2000) odmítnut pro neodstranění vad návrhu. V důsledku technické závady, jak soudce zpravodaj zjistil, však stěžovatelův řádný návrh ústavní stížnosti ze dne 20. 7. 2000 nebyl propojen s původním spisem. Soudce zpravodaj proto rozhodl, v zájmu spravedlivého procesu, že podání ze dne 20. 7. 2000 bude pokládáno za nový, samostatný, návrh ústavní stížnosti, protože stěžovatel nemůže nést následky vad stojících mimo něj a tak také s jeho podáním bylo v dalším postupu nakládáno.
Soudce zpravodaj však z podání stěžovatele zjistil, že zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla dodržena a ústavní stížnost byla podána opožděně. Ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta začala běžet v tomto případě dnem, kdy bylo rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, doručeno. V daném případě se jedná o rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 1999, sp. zn. 2 To 126/98, který byl stěžovateli doručen dne 24. 2. l999. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uběhla dnem 26. 4. 1999.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebylo ani možno se zabývat meritorním obsahem podaného návrhu.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2001
JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu