Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11.07.2001, sp. zn. I. ÚS 450/99 [ nález / GÜTTLER / výz-2 ], paralelní citace: N 112/23 SbNU 97 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2001:1.US.450.99

sp. zn. I. ÚS 450/99 Nález Ústavní soud rozhodl v senátě o ústavní stížnosti V. v.o.s., proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 3. 1999, č.j. 15 E 30/97-133, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 1999, sp. zn. 25 Co 381/99, takto: Usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 3. 1999, sp. zn. 15 E 30/97-133, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 1999, sp. zn. 25 Co 381/99, se zrušují. Odůvodnění: Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení, kterými Okresní soud v Hradci Králové rozhodl o určení odhadní ceny nemovitostí ve vlastnictví stěžovatelky (coby povinné) v částce 2.500.000,- Kč, a Krajský soud v Hradci Králové toto rozhodnutí na základě odvolání stěžovatelky potvrdil. Okresní soud v Hradci Králové svým usnesením ze dne 29. 3. 1999, č.j. 15 E 30/97-133, určil odhadní cenu nemovitostí stěžovatelky částkou 2.500.000,- Kč. Poukázal na své usnesení ze dne 25. 11. 1997, sp. zn. 15 E 30/97, jímž nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, kterými jsou dům č.p. 21 (umístěný na p.č. 27/1), pozemky p.č. 27/1 a p.č. 27/2, vše zapsáno u Katastrálního úřadu v Hradci Králové na LV č. 441 pro k.ú. S. (dále jen "předmětné nemovitosti"). Přitom vycházel z tržní ceny stanovené ve znaleckém posudku na částku 3.630.000,- Kč. Určení ceny nižší (než byla zjištěna) odůvodnil zejména tím, že se povinný svým chováním dostal do situace, kdy musí strpět prodej svých nemovitostí i za cenu nižší než je obvyklá cena tržní, neboť účelem dražby je prodej nemovitostí povinného a následné uspokojení oprávněného z výtěžku prodeje. Odhadní cena jako cena vyvolávací při dražbě, byla proto stanovena především, ale ne pouze, na základě znaleckého posudku. Jejím účelem totiž je "přilákat" potenciální kupující. Ti, jestliže budou mít o předmětné nemovitosti zájem, mohou v průběhu dražby jejich cenu zvýšit na tržní cenu nebo i na cenu vyšší. Pokud by však soud stanovil vyvolávací cenu předmětných nemovitostí stejnou jako je cena tržní, nebude tato cena pro potenciální kupující tak lukrativní, aby se o tuto nemovitost zajímali a je velmi nepravděpodobné, že předmětné nemovitosti budou v dražbě úspěšně prodány a že bude oprávněný uspokojen. Krajský soud v Hradci Králové svým usnesením ze dne 10. 6. 1999, č.j. 25 Co 381/99-151, citované usnesení Okresního soudu v Hradci Králové potvrdil. V jeho odůvodnění zejména uvedl, že okresní soud postupoval v souladu se zákonem, konkrétně s ust. §336 o.s.ř., když sám určil cenu výkonem rozhodnutí postižených předmětných nemovitostí, vycházeje přitom ze znaleckého posudku (o jehož správnosti ani krajský soud nemá důvodu pochybovat); skutečná cena nemovitostí se pak ukáže až v následující fázi výkonu rozhodnutí, tj. v dražbě. Dále prohlásil, že příčina nesolventnosti stěžovatelky (coby povinného) ani její námitka, že obec S. má zájem předmětné nemovitosti koupit a provozovat, nejsou podstatné pro rozhodnutí o výši odhadní ceny předmětných nemovitostí. K další námitce stěžovatelky, že při uzavírání pojistné smlouvy v roce 1994, byla hodnota předmětných nemovitostí řádově vyšší, Krajský soud v Hradci Králové poznamenal, že v té době byla také situace na trhu s nemovitostmi daleko příznivější než dnes. Rovněž tak inzerát, na který stěžovatelka v této souvislosti poukazuje, vypovídá jen o subjektivní představě prodávajícího o ceně jím nabízených nemovitostí, jejichž srovnatelnost s předmětnými nemovitostmi je diskutabilní. Závěrem Krajský soud v Hradci Králově uvedl, že poměr mezi vymáhanou pohledávkou oprávněného a cenou předmětných nemovitostí, jejichž prodejem má být tato pohledávka uspokojena, posuzoval soud v rámci rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí; pro uspokojení oprávněného je nutné stanovit odhadní cenu předmětných nemovitostí tak, aby bylo dosaženo účelu nařízeného výkonu rozhodnutí, tedy aby předmětné nemovitosti byly prodány a oprávněná z výtěžku prodeje uspokojena. Okresní soud v Hradci Králové naznačená kritéria respektovat, a jeho usnesení tudíž bylo jako věcně správné potvrzeno. Proti shora citovaným usnesením podala stěžovatelka ústavní stížnost, v níž tvrdí, že "pravomocným usnesením" soudu o určení ceny předmětných nemovitostí bylo porušeno její základní právo zaručené čl. 4, odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť je jí ukládána povinnost strpět prodej svých nemovitostí za cenu, která není určena na základě příslušných zákonů a v jejich mezích. Svou ústavní stížnost odůvodnila stěžovatelka zejména tím, že se oba soudy nevypořádaly s jejími námitkami proti znaleckému posudku soudního znalce č. 810/10/98 ze dne 7.12.1998. Tyto námitky poukazují na matematické chyby, dvojí použití koeficientu prodejnosti a neocenění rezervovaného příkonu elektřiny. Stěžovatelka dále uvedla, že podle ust. §335 odst. 2 o.s.ř. se nařízení výkonu rozhodnutí vztahuje na nemovitost s jejími součástmi a příslušenstvím. Příslušenstvím věci pak jsou podle občanského zákoníku věci, které jsou určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány, tedy i věci movité. Protože podle právní literatury závisí charakter příslušenství, jeho rozsah a povaha na druhu oceňované nemovitosti (např. u hotelu bude příslušenstvím i nábytek jako zařízení jednotlivých pokojů), namítá dále stěžovatelka, že veškeré zařízení předmětných nemovitostí, tedy i věci movité, ať již pevně zabudované nebo pouze určené k trvalému užívání s hlavní věcí, není ve znaleckém posudku zvažováno. Nebylo k němu přihlédnuto ani v usnesení soudu prvního stupně, kterým byla určena cena (podle další upřesňující citace stěžovatelky nejsou soupis a cena příslušenství předmětných nemovitostí - tvořeného věcmi movitými - zahrnuty do ceny stanovené znaleckým posudkem ani do výroku touto stížností napadeného usnesení). Jejich hodnotu přitom stěžovatelka odhaduje na částku cca 3.000.000,- Kč. Za rozporné konečně považuje stěžovatelka i "určení ceny soudem" ve výši 2/3 z ceny stanovené soudním znalcem. K ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení - Okresní soud v Hradci Králové a Krajský soud v Hradci Králové. Komerční banka, a.s., pobočka Hradec Králové, sdělila, že se svého postavení vedlejšího účastníka vzdává. Okresní soud v Hradci Králové toliko uvedl, že se k ústavní stížnosti nemůže vyjádřit, neboť předmětný spis zapůjčil Krajskému soudu v Hradci Králové k řízení o odvolání proti usnesení o zamítnutí vyloučení předmětné nemovitosti z výkonu rozhodnutí. Na ústním jednání před Ústavním soudem netrvá. Krajský soud v Hradci Králové zejména prohlásil, že setrvává na svém závěru, že odhadní cenu dotčených nemovitostí ve smyslu §366a o.s.ř. je nutné stanovit tak, aby bylo dosaženo účelu nařízeného výkonu rozhodnutí, tedy aby nemovitosti byly v dražbě prodány a aby byla oprávněná z výtěžku prodeje uspokojena. Podstatný je z výše uvedeného hlediska závěr znalce, podle něhož za daných podmínek na trhu s nemovitostmi (bez ohledu na cenu nemovitostí stanovenou dle oceňovacího předpisu), činí kupní cena postižených nemovitostí maximálně 3.630.000,- Kč. Skutečná cena nemovitostí se nepochybně ukáže až v dražbě. Dále sdělil, že na ústním jednání před Ústavním soudem netrvá. Ústavní soud - nezjistiv závady ústavní stížnosti po stránce formální - se soustředil na zkoumání jejího obsahu. Podle tvrzení stěžovatelky bylo napadenými usneseními obou soudů porušeno její základní právo zaručené čl. 4 odst. 1) Listiny základních práv a svobod. Tvrzeným důvodem takového porušení je prý skutečnost, že jí uvedená usnesení ukládají povinnost strpět prodej předmětných nemovitostí za cenu, která není určena na základě příslušných zákonů a v jejich mezích. V tomto směru stěžovatelka zejména namítala, že cena předmětných nemovitostí určená soudem ve výši 2.500.000,- Kč je v rozporu se zákonem o oceňování majetku a zákony souvisejícími, a že se oba soudy nevypořádaly s jejími námitkami proti znaleckému posudku, zvláště ohledně matematických chyb ve výpočtu ceny, a ohledně toho, že do ceny stanovené znaleckým posudkem nebyla zahrnuta cena příslušenství nemovitosti tvořeného věcmi movitými. Stěžovatelka dále brojila proti tomu, že soud určil cenu věci ve výši 2/3 z ceny stanovené soudním znalcem. Ústavní soud se zabýval především rozsahem povinností obecných soudů v řízení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti podle ustanovení §§336 a 336a občanského soudního řádu vztahujících se k určení odhadní ceny nemovitosti (ve znění platném před 1. 1. 2001). Z nich je zřejmé, že po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí je soud povinen opatřit odhad nemovitosti a jejího příslušenství (viz ust. §336a odst. 1 o.s.ř. ve znění platném před 1. 1. 2001), aby zjistil její cenu, a dále odhad práv s ní spojených a závad na ní váznoucích (viz ust. §336a odst. 2 a 3 o.s.ř. ve znění platném před 1. 1. 2001), aby mohl určit její odhadní cenu. K tomu slouží podle dikce zákona výsledky odhadu všech tří položek. Vzhledem k účelu výkonu rozhodnutí (tj. prodeji nemovitostí a získání výtěžku k uspokojení oprávněného), pak má mít tento odhad povahu tržního odhadu zohledňujícího reálnou obvyklou cenu, za kterou lze nemovitost v místě a čase prodat (viz komentář k ust. §336a o.s.ř. C.H.BECK., 4. vydání, str. 1099, ve znění před vydáním novely účinné od 1. 1. 1001). Pokud jde o aplikaci těchto ustanovení obecnými soudy, zjistil Ústavní soud ze spisu 15 E 30/97, že před určením odhadní ceny předmětných nemovitostí ve výši 2.500.000,- Kč (usnesením ze dne 29. 3. 1999) nařídil Okresní soud v Hradci Králové zpracování znaleckého posudku (č. 810/10/1998). V něm soudní znalec Ing. J. H. provedl mj. ocenění tržní hodnoty předmětných nemovitostí v částce 3.630.000,- Kč, odhad věcných břemen (spočívající v nutnosti odkupu či pronájmu pozemků p.č. 27/4 a p.č. 103/3 ve vlastnictví obce Sloupno, na kterých se nachází zadní část předmětné nemovitosti, v částce uvedené v posudku), a odhad práva nemajetkové povahy spočívajícího v rezervovaném elektrickém příkonu (v částce v posudku uvedené) srov. str. 30-32 posudku na č. listů 114 až 116 soudního spisu sp.zn. 15 E 30/97. Tento posudek byl vyhotoven jako druhý v pořadí s přihlédnutím k námitkám vzneseným stěžovatelkou proti posudku dřívějšímu. Po vydání tohoto posudku však určil Okresní soud v Hradci Králové odhadní cenu předmětných nemovitostí ve výši 2.500.000,- Kč; její výši odůvodnil především poukazem na částku 3.630.000,- Kč vyčíslenou soudním znalcem, když uvážil, že vyvolávací cena v dražbě by měla být nižší než je tržní cena, neboť je zapotřebí "přilákat" potenciální kupující, kteří, pokud budou mít o předmětné nemovitosti zájem, mohou v průběhu dražby zvýšit vyvolávací cenu předmětných nemovitostí na cenu tržní nebo i vyšší. Ústavní soud vzal v úvahu i potvrzující usnesení Krajského soudu, který zejména uvedl, že nemá důvodu pochybovat o ceně zjištěné znaleckým posudkem, z níž soud prvního stupně vycházel, a že skutečná cena předmětných nemovitostí se ukáže až v následující fázi výkonu rozhodnutí, tj. v dražbě. Ostatní námitky stěžovatele proti posudku považoval za nepodložené a subjektivní. Ústavní stížnost je důvodná. Ústavní soud je orgánem, jehož úkolem je ochrana ústavnosti. Nezabývá se přezkoumáváním celkové zákonnosti napadených rozhodnutí a - zpravidla - ani správností jednotlivých skutkových zjištění. Ani v tomto případě by tedy - v zásadě - Ústavnímu soudu nepříslušelo hodnotit kvalitu znaleckého posudku, ze kterého Okresní soud v Hradci Králové při určení odhadní ceny vycházel, a argumentaci obecných soudů proti námitkám stěžovatelky v tomto směru. Ostatně existence druhé upravené verze znaleckého posudku svědčí o tom, že Okresní soud v Hradci Králové k určitým námitkám stěžovatelky přihlížel, takže nelze úspěšně tvrdit, že obecné soudy všechny námitky stěžovatelky odmítly. Pokud však stěžovatelka brojila proti soudem určené ceně 2.500.000,- Kč, jež odpovídala toliko 2/3 ceny stanovené soudním znalcem, shledal Ústavní soud tuto její námitku za významnou a obecnými soudy náležitě nereflektovanou. Z odůvodnění napadeného usnesení Okresního soudu v Hradci Králové totiž není zřejmé, co jej vedlo k velmi výraznému snížení ceny zjištěné odhadem v částce 3.360.000,- Kč; argumentaci, že je třeba určit takovou cenu, za kterou budou předmětné nemovitosti s co největší pravděpodobností v dražbě prodány, nepovažuje Ústavní soud v této konkrétní věci za přijatelnou. Ústavní soud přirozeně souhlasí s tvrzeními obou soudů, že smyslem výkonu rozhodnutí je uspokojení oprávněného z výtěžku dražby předmětných nemovitostí. To však neznamená, že by soud mohl jít ve svém uvážení vymezeném ust. §336a občanského soudního řádu (ve znění platném do 31. 12. 2000), tak daleko, aby odhadní cenu určil jakkoliv odchylně od ceny zjištěné odhadem soudního znalce, pokud by k tomu neměl skutečně závažné objektivní důvody. Takové důvody však z napadeného usnesení Okresního soudu v Hradci Králové nevyplývají. Z citovaného ustanovení o.s.ř. je navíc zřejmé, že kritéria pro určení odhadní ceny jsou určitým způsobem stanovena zejména tak, že odhadní cena je výsledkem odhadu ceny nemovitosti, odhadu práv (tedy výhod) spojených s nemovitostí a odhadu závad jako hospodářské újmy. Z odůvodnění napadeného usnesení okresního soudu však není patrno, že by byl tento soud vzal v úvahu výsledek odhadu všech tří položek, jež jsou obsaženy v citovaném znaleckém posudku a tento nedostatek nenapravilo ani napadené usnesení krajského soudu. Na tomto místě nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že i usnesení o určení ceny musí (muselo) obsahovat řádné odůvodnění ve smyslu ust. §169 odst. 1, §167 odst. 2 a §157 odst. 2 o.s.ř. (ve znění před 1. 1. 2001), obsahující mj. vyložení prokázaných skutečností a posouzení zjištěného skutkového stavu podle příslušných ustanovení zákona, jichž soud použil; v daném případě šlo (mimo jiné) o výsledky odhadu a o jejich posouzení s ohledem na určenou odhadní cenu. Není-li tomu tak, je třeba rozhodnutí (obsahující odůvodnění, ze kterého nelze v žádné možné interpretaci dospět jinak než hypoteticky k závěru uvedenému v jeho výroku), považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 1 Ústavy a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (srovnej přiměřeně nález ÚS III. ÚS 84/1994 publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, Svazek 3, díl I., ročník 1995, str. 257, Praha C.H.BECK). Ústavní soud přitom - pro úplnost - poukazuje i na novelizované znění §336 o.s.ř. upravující přesněji určení odhadní ceny nemovitosti a minimalizující možnost uvážení soudu, jež má napomoci objektivitě určení ceny; podle jeho mínění nelze tedy ignorovat ani legislativní trend vyvolaný požadavkem na zvýšení právní jistoty, byť obecné soudy rozhodovaly ještě před novelizací uvedeného zákona. Ústavní soud se neztotožňuje s tvrzením stěžovatelky o porušení jejího ústavně zaručeného základního práva dle čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť v nedodržení procesních pravidel při určení odhadní ceny pro účely dražby při výkonu rozhodnutí lze stěží porušení tohoto práva spatřovat. Ústavní soud však dovozuje - jak již uvedl výše - že obecné soudy porušily svými rozhodnutími základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1 Ústavy a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práva a svobod. Pokud jde o citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (kterým bylo napadené usnesení Okresního soudu v Hradci Králové, porušující jmenovaná ústavně zaručená práva, potvrzeno), lze rovněž konstatovat, že bylo jeho povinností, aby přihlédl (ust. §212 odst. 2 o.s.ř.) k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Proto Ústavní soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové i napadené usnesení Okresního soudu v Hradci Králové. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 11. 7. 2001