ECLI:CZ:US:2001:1.US.479.01
sp. zn. I. ÚS 479/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele D., zastoupeného Mgr. M. S., advokátem, proti opatření vyšetřovatele Policie ČR - Úřadu vyšetřování pro ČR, Odbor pro vyšetřování organizovaného zločinu Ostrava ze dne 22. 4. 2001, ČVS: ÚVV-107/50-2000, o přibrání tlumočníka a rozhodnutí Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 27. 7. 2001, sp. zn. 3 Zt 1699/2000, o přezkoumání postupu vyšetřovatele, a o uložení příkazu vyšetřovateli, aby ve věci přibral tlumočníka z jazyka vietnamského, zapsaného do seznamu tlumočníků, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal včas návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, které Ústavní soud obdržel dne 6. 8. 2001.
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil opatření vyšetřovatele Policie ČR - Úřadu vyšetřování pro ČR, odbor pro vyšetřování organizovaného zločinu Ostrava ze dne 22. 4. 2001, ČVS: ÚVV-107/50-2000, jímž byl přibrán tlumočník, a rozhodnutí Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 27. 7. 2001, sp. zn. 3 Zt 1699/2000, o přezkoumání postupu vyšetřovatele. Stěžovatel se dále domáhá, aby Ústavní soud přikázal vyšetřovateli, aby ve věci přibral tlumočníka z jazyka vietnamského, zapsaného do seznamu znalců a tlumočníků.
Stěžovatel tvrdí, že uvedenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podle čl. 3 odst. 1, čl. 37 odst. 4 a čl. 42 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 3 písm. a), e), čl. 5 odst. 2 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
V návrhu své ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že ihned při prvním výslechu, v době, kdy ještě nevěděl, že Mgr. K. není zapsán v seznamu tlumočníků, žádal, aby byl přibrán jiný tlumočník - rodilý mluvčí, který by mu do vietnamštiny překládal přesněji. Žádost stěžovatele o přezkoumání postupu vyšetřovatele podle §167 trestního řádu, ve které namítal přibrání tlumočníka nezapsaného do seznamu znalců a tlumočníků, nebyla shledána Okresním státním zastupitelstvím ve Frýdku-Místku důvodnou.
Porušení svých ústavně zaručených práv stěžovatel spatřuje konkrétně v tom, že vyšetřovatel přibral podle §28 trestního řádu jako tlumočníka z jazyka vietnamského do jazyka českého Mgr. M. K., který nebyl zapsán v seznamu tlumočníků. Tvrdí, že v případě přibrání Mgr. M. K. jako tlumočníka nebyly splněny podmínky stanovené §24 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Stěžovatel je toho názoru, že v jeho věci by měl být přibrán jiný tlumočník - rodilý mluvčí, a to z toho důvodu, že by mu do vietnamštiny překládal přesněji.
K posouzení návrhu ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Policie ČR - Úřadu vyšetřování pro ČR, odbor pro vyšetřování organizovaného zločinu, oddělení Morava, a vyjádření Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku.
Policie ČR - Úřad vyšetřování pro ČR, odbor pro vyšetřování organizovaného zločinu, oddělení Morava, ve svém písemném vyjádření uvedl, že stěžovateli bylo dne 23. 4. 2001 sděleno obvinění pro trestný čin nedovoleného překročení státní hranice spáchaného ve prospěch zločinného spolčení podle §171a odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) trestního zákona, za použití §43 trestního zákona, a pro trestný čin účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 trestního zákona. Uvedených trestných činů se měl stěžovatel dopouštět od konce roku 2000 do 23. 4. 2001 na území České republiky, Rakouska a Itálie tím, že na území České republiky založil zločinné spolčení mezinárodního charakteru, které má dlouhodobý charakter a jehož činnost je zaměřena na dosahování finančního zisku soustavným pácháním závažné úmyslné trestné činnosti, a to nelegálním převáděním osob z tzv. "třetích zemí", z České republiky do Rakouska a dále do Itálie.
K osobě tlumočníka stěžovatele se v písemném vyjádření uvádí, že Mgr. M. K. není zapsán v seznamu znalců - tlumočníků Krajského soudu Ostrava, a proto byl podle §111 odst. 1 trestního řádu a §6 zákona č. 36/1967 Sb., s ohledem na §24 odst. 2 tohoto zákona, přibrán jako tlumočník na tzv. "slib". Dále je poukázáno, že Mgr. K. ovládá vietnamský jazyk, několikrát týdně provádí tlumočnické úkony pro Správu uprchlických zařízení Ministerstva vnitra, zejména pro Přijímací středisko Vyšné Lhoty.
Okresní státní zastupitelství ve Frýdku-Místku ve svém písemném vyjádření poukazuje na to, že důvodem přibrání tlumočníka Mgr. K. ve věci stěžovatele byly okolnosti uvedené v §24 odst. 1 písm. c) zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, neboť se dalo předpokládat, vzhledem k dosavadní praxi, že by tlumočení tlumočníkem zapsaným do seznamu tlumočníků bylo spojeno s nepřiměřenými obtížemi.
Okresní státní zastupitelství ve Frýdku-Místku nesouhlasí s námitkou stěžovatele obsaženou v ústavní stížnosti, aby byl přibrán jiný tlumočník - rodilý mluvčí z důvodu, že by mu tento tlumočník překládal do vietnamštiny přesněji. Okresní státní zastupitelství v této souvislosti poukazuje na fotokopii protokolu o výslechu stěžovatele, k písemnému vyjádření připojenou, z něhož je zřejmé, že takováto námitka vůči tlumočníkovi nebyla vznesena. Okresní státní zastupitelství je toho názoru, že důvodem žádosti stěžovatele o přibrání jiného tlumočníka nebyla kvalita tlumočení, ani osoba tlumočníka. Proto nebylo požadavku stěžovatele o přibrání jiného tlumočníka vyšetřovatelem vyhověno a tento postup vyšetřovatele byl k žádosti stěžovatele o přezkoumání jeho postupu ve smyslu §167 trestního řádu státním zástupcem odsouhlasen.
V závěru svého písemného vyjádření Okresní státní zastupitelství ve Frýdku-Místku uvádí, že stěžovatel písemně komunikuje se státními orgány ČR v českém jazyce, o čemž svědčí jeho korespondence založená v příslušném dozorovém deníku.
Ústavní soud si dále k posouzení návrhu ústavní stížnosti vyžádal fotokopii sdělení obvinění stěžovateli, fotokopii protokolu o výslechu obviněného (stěžovatele) ze dne 23. 4. 2001, fotokopii opatření vyšetřovatele o přibrání tlumočníka Mgr. M. K., jakož i fotokopii poučení a slibu tohoto tlumočníka.
Při posuzování ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost rozhodnutí, popř. opatření či jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale jeho úkolem je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
Podstata ústavní stížnosti spočívá v tom, že stěžovatel nesouhlasí s tím, že v jeho věci byl opatřením vyšetřovatele přibrán jako tlumočník z jazyka vietnamského do jazyka českého a naopak Mgr. K. a je toho názoru, že v jeho věci by měl být přibrán jiný tlumočník - rodilý mluvčí. I když mu nebylo vyhověno, Ústavní soud při hodnocení postupu orgánů činných v trestním řízení nezjistil, že by bylo zasaženo do základních práv a svobod stěžovatele a po seznámení se obsahem stěžovatelova návrhu, písemných vyjádření účastníků řízení a vyžádaných fotokopií ze spisu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Svůj uvedený celkový závěr Ústavní soud podepřel ještě detailním rozborem o ustanovování tlumočníka v tomto konkrétním případě:
Ustanovení §24 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, umožňuje ustanovit tlumočníkem osobu, která není zapsána do seznamu znalců a tlumočníků a má potřebné potřebné odborné předpoklady pro to, aby provedla tlumočnický úkon a která s ustanovením vyslovila souhlas, v případě, není-li pro určitý obor žádný tlumočník do seznamu zapsán nebo nemůže-li tlumočník zapsaný do seznamu úkon provést anebo bylo-li by provedení úkonu tlumočníkem zapsaným do seznamu spojeno s nepřiměřenými obtížemi nebo náklady. Odstavec druhý pak stanoví, že takto ustanovený tlumočník nemůže provést tlumočnický úkon, dokud nesložil do rukou orgánu, který jej ustanovil, slib podle §6 odst. 2 tohoto zákona.
Ve věci stěžovatele byl opatřením vyšetřovatele Policie ČR, Úřadu vyšetřování pro ČR, odbor pro vyšetřování organizovaného zločinu, oddělení Morava, ze dne 22. 4. 2001, ČVS:ÚVV-107/50-2000 podle §28 trestního řádu přibrán Mgr. M. K. jako tlumočník z jazyka vietnamského do jazyka českého a naopak. K opatření o přibrání tlumočníka je připojeno poučení a slib ustanoveného tlumočníka ve smyslu ustanovení §111 odst. 1 trestního řádu a §6 zákona č. 36/1967 Sb., v souvislosti s §24 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb.
Ústavní soud z protokolu o výslechu obviněného (stěžovatele) ze dne
23. 4. 2001, ČVS:ÚVV-107/50-2000 (první výslech stěžovatele po sdělení obvinění), zjistil, že stěžovatel souhlasil s přibráním tlumočníka Mgr. K. a uvedl, že sdělené obvinění si sám přečetl, a to, co mu nebylo srozumitelné, mu přetlumočil tlumočník. Z obsahu protokolu je patrno prohlášení stěžovatele o tom, že obsahu sdělení obvinění porozuměl a že mu bylo řádně vysvětleno poučení obviněného, které zcela pochopil. Konečně pak uvedl i to, že hovoří i píše česky, rozumí češtině psané i mluvené, přesto trvá na účasti tlumočníka, resp. požádal o tlumočení v jazyce vietnamském.
Z výše uvedeného protokolu je dále patrno, že stěžovatel poté požádal, aby u dalších úkonů byl přítomen vietnamský tlumočník - etnický Vietnamec. Tento svůj požadavek již nijak blíže neodůvodnil. Na dotaz vyšetřovatele bezprostředně navazující na jeho žádost, zdali má námitky vůči přibranému tlumočníkovi, stěžovatel uvedl, že k jeho osobě námitky nemá. Z těchto důvodů byl tento požadavek stěžovatele vyšetřovatelem jako nedůvodný zamítnut.
Postup vyšetřovatele ohledně přibrání tlumočníka, ve smyslu §24 zákona č. 36/1967 Sb., byl také předmětem přezkoumání i dozorujícího státního zástupce, který se jim zabýval k žádosti stěžovatele ve smyslu §167 trestního řádu, přičemž nebylo zjištěno žádné pochybení vyšetřovatele v souvislosti s opatřením o přibrání tlumočníka nezapsaného do seznamu znalců a tlumočníků.
Ústavní soud na základě výše zjištěných skutečností konstatuje, že ve věci stěžovatele nezjistil nic, co by svědčilo o tom, že k přibrání tlumočníka by došlo v rozporu se zákonem. Ustanovení §24 zákona č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících, umožňuje přibrání tlumočníka, který není zapsán v seznamu znalců a tlumočníků v uvedených případech a za podmínky, že tento tlumočník řádně složil slib podle §6 odst. 2 tohoto zákona.
Ústavní soud nezjistil v projednávané věci ani žádné skutečnosti v tom směru, že by tlumočník nebyl schopen řádně splnit svou úlohu, totiž řádně přetlumočit obsah předmětných úkonů stěžovateli, o čemž svědčí protokol o výslechu stěžovatele ze dne 23. 4. 2001, s jehož obsahem se Ústavní soud seznámil. Ostatně ani sám stěžovatel v tomto směru nic nenamítal. Dále pak Ústavní soud dodává, že orgány přípravného řízení věnovaly i dostatečnou pozornost otázce, zda má ustanovený tlumočník potřebné odborné předpoklady, aby provedl tlumočnický úkon, o čemž svědčí i obsahy jejich písemných vyjádření k návrhu ústavní stížnosti.
Ústavní soud, jak již výše uvedeno, nedospěl k závěru, že byl stěžovatel dotčen na svých ústavně garantovaných právech či svobodách. Stejně tak neshledal ani porušení čl. 6 odst. 3 písm. a), e), čl. 5 odst. 2 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Senátu Ústavního soudu proto nezbylo než návrh ústavní stížnosti, který se ukázal být zjevně neopodstatněným, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2001 JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu