ECLI:CZ:US:2001:1.US.491.2000
sp. zn. I. ÚS 491/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatelů M. J., M. N., B. H., a J. J., všech zastoupených JUDr. J. S., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2000, sp. zn. 23 Co 127/2000, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 11. 1999, sp. zn. 7 C 82/96, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé napadají v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze i jemu předcházející, rovněž v záhlaví citovaný, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci zaplacení náhrady podle zákona č. 229/1991 Sb. Domnívají se, že rozsudky obou soudů byla porušena jejich práva podle čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Navrhují, aby napadené rozsudky byly Ústavním soudem zrušeny.
Po zjištění, že ve věci bylo podáno také dovolání, Ústavní soud vyčkal do rozhodnutí o dovolání. Dne 22. 3. 2001 pak obdržel rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 3. 2001, kterým byla obě ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušena a věc vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. Se znalostí těchto skutečností se Ústavní soud zabýval předloženou ústavní stížností.
Soudce zpravodaj před meritorním posouzením věci nejprve posuzoval ústavní stížnost z hlediska §43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Kromě jiného citované ustanovení stanoví, že je-li návrh nepřípustný a nestanoví-li zákon jinak, soudce zpravodaj ho mimo ústní jednání odmítne. Za nepřípustný se také považuje návrh, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
V daném případě stěžovatelé ústavní stížností napadli rozhodnutí Městského soudu v Praze i instančně mu předcházející rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 a vedle toho podali ve věci i dovolání, o kterém posléze rozhodl Nejvyšší soud ČR vyhovujícím rozsudkem, tj. obě ústavní stížností napadená rozhodnutí byla zrušena a věc vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení.
Meritorní (závěrečné) rozhodnutí prozatím nebylo vydáno, řízení dále pokračuje a stěžovateli jsou k dispozici zákonné prostředky, kterými může brojit proti případnému pro něj nepříznivému rozhodnutí. Ústavní stížnost je tedy předčasná, neboť stěžovatelé nevyčerpali všechny (procesní) prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2001 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu