ECLI:CZ:US:2001:1.US.495.2000
sp. zn. I. ÚS 495/2000
Usnesení
Ústavní soud dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky o ústavní stížnosti stěžovatele ing. J. T., zastoupeného advokátem JUDr. J. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2000, sp. zn. 15 Co 830/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 5. 8. 1999, sp. zn. 6 C 161/98, Okresní soud v Opavě ve věci stěžovatele (žalobce) proti žalovanému (Okresní úřad v Opavě) o zaplacení částky 6.921.245,30 Kč s příslušenstvím rozhodl tak, že žalobu zamítl.
V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalovaný jako objednatel a J. G.jako zhotovitel uzavřeli dne 27. 7. 1994 smlouvu o dílo a dne 14. 11. 1996 dodatek k této smlouvě. Podle této smlouvy se zhotovitel zavázal provést rekonstrukci a dostavbu zámku v D., a to do 31. 7. 1997. Dále se smluvní strany dohodly, že objednatel zaplatí tři pevně stanovené zálohy a že zhotovitel je oprávněn v průběhu realizace díla vystavovat dílčí faktury. Objednatel byl oprávněn kontrolovat provádění díla a v případě zjištění vad se domáhat jejich odstranění a - pokud k jejich odstranění v přiměřené lhůtě nedojde - i odstoupit od smlouvy. Zhotovitel dne 18. 12. 1996 vystavil dílčí fakturu č. 96/166, tuto fakturu však objednatel nezaplatil a zhotovitel koncem prvního čtvrtletí 1997 přestal dílo zcela vykonávat; na výzvu k odstranění vad ze dne 27. 10. 1997 reagoval pouze tím, že s existencí těchto vad souhlasil, nicméně na stavbě již v té době nepracoval a pro nedostatek finančních prostředků ani pracovat nehodlal. Dopisem doručeným zhotoviteli dne 14. 1. 1998 objednatel od smlouvy odstoupil, s čímž zhotovitel souhlasil. Dne 27. 2. 1998 žalovaný podepsal uznání závazku vůči zhotoviteli J. G. z faktury č. 96/166 a dne 24. 3. 1998 J. G.uzavřel se stěžovatelem smlouvu, kterou mu postoupil předmětnou pohledávku, a to "fakturu č. 96/166 na částku 6.921.245,30 Kč." Stěžovatel toto postoupení oznámil žalovanému dne 15. 4. 1998, nicméně žalovaný předmětnou částku nezaplatil.
Okresní soud dospěl k závěru, že nárok stěžovatele není důvodný. V rámci platně uzavřené smlouvy o dílo se totiž její účastníci dohodli na placení záloh na cenu díla s tím, že nárok zhotovitele na zaplacení ceny za dílo vznikne až provedením díla, tzn. až jeho ukončením a předáním objednateli. Všechny platby zhotoviteli před ukončením díla byly prý proto platbami předem (tj. zálohami) a rovněž částka vyfakturovaná fakturou č. 96/166 byla zálohou smlouvou o dílo dohodnutou ve vazbě na měsíční časové intervaly s ohledem na postup prováděných prací podle ustanovení §546 odst. 2 obchodního zákoníku. Tato záloha údajně nemá vliv na vznik nároku zhotovitele na zaplacení ceny za dílo v době jeho provedení (§548 odst. 1 obchodního zákoníku) ve spojení s obsahem smlouvy o dílo a "při řádném chodu věcí je pak pouze nutno poskytnuté zálohy vypořádat při zaplacení ceny za provedení díla". Protože však zhotovitel G. svou povinnost vyplývající ze smlouvy o dílo porušil, když od konce prvního čtvrtletí 1997 přestal dílo zcela provádět a nikdy je nedokončil, upozornil jej objednatel v souladu se smlouvou o dílo na vady díla a požádal jej o jejich odstranění. Zhotovitel však tyto vady neodstranil a v dokončení díla nehodlal pokračovat, takže objednatel od uzavřené smlouvy odstoupil. Platným odstoupením tato smlouva dne 14. 1. 1998 zanikla a zároveň zanikly i práva a povinnosti z této smlouvy vyplývající, tzn. včetně povinnosti objednatele platit dohodnuté zálohy i cenu díla. Nastala proto pouze povinnost vzájemně se vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení, přičemž podle ustanovení §544 odst. 1 obchodního zákoníku je objednatel povinen zaplatit pouze to, o co se objednatel skutečně obohatil, tedy rozdíl mezi hodnotou nemovitosti před rekonstrukcí a její hodnotou po částečné rekonstrukci, k čemuž však v daném případě nedošlo. Uznání závazku žalovaným, a to zálohy vyúčtované fakturou č. 96/166 dne 27. 2. 1998; tedy poté, kdy již tento závazek zanikl odstoupením od smlouvy, je podle názoru okresního soudu absolutně neplatným právním úkonem podle ustanovení §39 občanského zákoníku, a to pro rozpor s ustanovením §323 obchodního zákoníku. Uznáním závazku totiž nemůže vzniknout nový závazek, nýbrž se pouze zakládá vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání existoval a přenáší se důkazní břemeno na dlužníka. Za těchto okolností proto bylo absolutně neplatné i postoupení předmětné pohledávky stěžovateli.
Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem citovaný rozsudek Okresního soudu v Opavě potvrdil. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že okresní soud vycházel z úplně zjištěného skutkového stavu a že na jeho základě dospěl ke správným právním závěrům. Žalovaný zaplatil tři zálohy na cenu díla a protože ve smlouvě o dílo bylo výslovně uvedeno, že nárok na zaplacení díla vznikne zhotoviteli až jeho provedení, došlo zánikem smluvního vztahu k zániku všech práv a povinností vyplývajících z předmětné smlouvy včetně závazku platit zálohy na cenu díla. Vypořádání vzájemných nároků mezi objednatelem a zhotovitelem se již řídí zásadami o vypořádání bezdůvodného obohacení a úkony provedené po 14. 1. 1998 směřující k uznání zaniklých závazků a jejich postoupení na stěžovatele jsou proto absolutně neplatné.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že napadeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě porušil čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel poukazuje na odůvodnění svého odvolání, podle něhož dílčí faktury za skutečně provedené práce nalézací soud nesprávně považoval podle ustanovení §546 odst. 2 obchodního zákoníku za zálohy na sjednanou cenu díla, přestože tyto faktury byly samostatným daňovým dokladem, z něhož J. G. odváděl daň. Fakturovaná částka prý měla vliv na nárok zhotovitele na zaplacení ceny za dílo. Přílohou předmětné faktury byl prý i zjišťovací protokol, v němž technický dozor investora R. Výstavba, s.r.o., potvrdil, že rozsah uvedených prací byl proveden a že proto zhotovitel J. G. byl oprávněn žádat na objednateli příslušné plnění. K nezaplacení faktury údajně došlo jen proto, že na účtu objednatele nebyl dostatek prostředků. Proto také objednatel následně pohledávku uznal. Navíc prý objednatel (Okresní úřad v Opavě) jako poddlužník za zhotovitele uhradil Finančnímu úřadu v Ivančicích dlužnou částku na daních přesahující 1 mil. Kč, takže je zřejmé, že dlužníkem J. G. byl.
Ústavní soud i v tomto řízení respektoval skutečnost, že s ohledem na své ústavní vymezení (zakotvené především v čl. 83 Ústavy ČR) není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu proto ani přehodnocovat dokazování, provedené obecnými soudy, popřípadě zabývat se porušením běžných zákonů, pokud tím současně nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Právě s ohledem na toto ústavní vymezení svého postavení se proto zabýval námitkami stěžovatele, obsaženými v ústavní stížnosti.
Podstata těchto námitek se týká toho, že prý obecné soudy nesprávně považovaly dílčí faktury za skutečně provedené práce za zálohy na sjednanou cenu díla podle ustanovení §546 odst. 2 obchodního zákoníku, přestože se jednalo o samostatné daňové doklady a že k nezaplacení předmětné faktury došlo toliko z toho důvodu, že na účtu objednatele nebyl dostatek finančních prostředků.
Poté, co se Ústavní soud seznámil s předmětným spisovým materiálem, však shledal, že - z ústavně právního hlediska - není dán důvod pro zpochybnění právních závěrů obecných soudů, které konstatovaly, že nárok zhotovitele na zaplacení ceny za dílo vznikne až jeho provedením a všechny platby před zhotovením díla jsou proto zálohami, tzn. platbami předem. Protože v daném případě objednatel z uvedených důvodů odstoupil od smlouvy, zanikla i práva i povinnosti z této smlouvy vyplývající, tzn. včetně povinnosti objednatele zaplatit zálohy i cenu díla.
Je třeba konečně uvést, že stěžovatel v ústavní stížnosti případný ústavně právní rozměr souzené věci ani blíže nezdůvodňuje. Ústavní soud proto dospívá k závěru, že ústavní stížnost svojí podstatou směřuje toliko do oblasti přehodnocování provedeného dokazování obecnými soudy a právních závěrů z něho vyvozených, což Ústavnímu soudu podle jeho ustálené judikatury zpravidla nepřísluší.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněný návrh [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. 1. 2001
JUDr. Vladimír Paul
předseda senátu