ECLI:CZ:US:2001:1.US.539.01
sp. zn. I. ÚS 539/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele K. N., zastoupeného Mgr. R. K., advokátem, proti zásahu orgánu veřejné moci, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svým návrhem ústavní stížnosti ze dne 5. 9. 2001 napadá jednání, resp. nečinnost, Okresního soudu v Hodoníně ve věci výkonu rozhodnutí. Tuto nečinnost považuje za porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem zakázal dotčenému soudu další průtahy v řízení a přikázal mu, aby "provedl úkony směřující k soupisu věcí movitých vedlejšího účastníka, jakož i k zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků řízení, k čestnému plnění povinností".
Soudce zpravodaj před meritorním projednáváním posuzoval ústavní stížnost z toho hlediska, zda není dán důvod jejího odmítnutí podle §43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Kromě jiného citované ustanovení stanoví, že je-li návrh nepřípustný a nestanoví-li zákon jinak, soudce zpravodaj jej mimo ústní jednání odmítne. Za nepřípustný se také považuje návrh, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
V daném případě stěžovatel napadá nečinnost, resp. průtahy, v soudním řízení. Podle ustanovení §6 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, je možné podávat stížnosti na průtahy v řízení nebo nevhodné chování soudních osob anebo narušování důstojnosti v řízení před soudem. Podrobnosti postupu pak stanoví §26 a násl. zákona ČNR č. 436/1991 Sb. Ačkoliv stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti tvrdí, že jeho podání, adresované předsedovi Okresního soudu, ze dne 19. 7. 2001 bylo motivováno snahou odstranit průtahy v řízení, z jeho obsahu, ani z obsahu podání ze dne 13. 8. 2001 ("žádost o vysvětlení", jak podání sám charakterizuje stěžovatel), nevyplývá, že by stěžovatel explicitně namítal průtahy v soudním řízení. Předseda Okresního soudu se proto podáními zabýval toliko v rozsahu v něm obsažených připomínek.
K (vedlejší) námitce, týkající se odmítnutí podnětu k výzvě správního orgánu k odejmutí cestovního dokladu vedlejšího účastníka, Ústavní soud pro úplnost uvádí, že v souladu se zásadou minimalizace zásahů do rozhodování obecných soudů zpravidla nevstupuje do neskončených právních řízení (s výjimkou námitky průtahů), resp. nezkoumá ústavnost jednotlivých úkonů obecných soudů v průběhu řízení.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že v daném případě je nutno ústavní stížnost považovat za návrh nepřípustný, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, tj. nepodal stížnost na průtahy v soudním řízení (obdobně srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 355/97, publikované pod č. 16, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 9). Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2001 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu