ECLI:CZ:US:2001:1.US.542.2000
sp. zn. I. ÚS 542/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného JUDr. J. H., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 6. 2000, sp. zn. 11 Co 223/2000, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podaným návrhem ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým bylo jednak připuštěno zpětvzetí návrhu na vydání zde specifikovaných věcí, rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 11. 1997, sp. zn. 13 C 466/94, v tomto rozsahu zrušen a řízení zastaveno, a jednak byl návrh na vydání dalších zde specifikovaných věcí zamítnut a rozsudek Okresního soudu v Mostě ohledně nákladů státem zálohovaných potvrzen.
Stěžovatel je toho názoru, že v průběhu celého řízení před soudem prvního stupně bylo porušováno jeho právo účastníka řízení. Měl výhrady k protokolaci, nebyl předvolán svědek P. J. a další jím navržení svědci a vznesl námitku podjatosti soudkyně JUDr. V. Po přidělení věci jiné soudkyni i tato nedodržovala jeho základní procesní práva. V řízení před odvolacím soudem mu nebyla dána možnost se souvisle vyjádřit. Nesouhlasí s rozsudkem odvolacího soudu o připuštění zpětvzetí návrhu ohledně části věcí, když u jednání uvedl, že netrvá pouze na projednání vydání závěsů.
Stěžovatel má za to, že oba soudy nesprávně provedly procesní řízení a že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl účastníkem, bylo porušeno jeho základní právo občana a účastníka řízení zaručené mu ústavním zákonem. Stěžovatel ovšem blíže nespecifikuje, které základní právo mělo být provedeným řízením a rozhodnutím porušeno.
K podanému návrhu ústavní stížnosti je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se ani eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. občanským zákoníkem, občanským soudním řádem a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ústavní soud se zabývá správností rozhodnutí orgánu veřejné moci jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před ním byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z obsahu spisu sp. zn. 13 C 466/94 Okresního soudu v Mostě Ústavní soud zjistil, že rozsudkem ze dne 3. 11. 1997 byl zamítnut návrh stěžovatele, aby mu jeho bývalá manželka vydala věci specifikované v návrhu, neboť soud dospěl k závěru, že stěžovatel v řízení neprokázal, že jím uvedené věci má ve své dispozici jeho bývalá manželka a že je odstěhovala z jejich společného bydliště. Okresní soud zdůvodnil neuložení povinnosti k vydání dalších navrhovaných věcí tím, že stěžovatel a jeho bývalá manželka se ohledně zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů mezi sebou nevypořádali formou dohody a nepodali ve lhůtě tří let od zániku jejich manželství návrh, aby vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů provedl soud, a proto věci, náležející do bezpodílového spoluvlastnictví mající charakter věcí movitých, zůstávají v držení toho manžela, který je měl v dispozici při zániku manželství.
Ohledně stěžovatelem namítaného nepředvolání svědka P. J. bylo Ústavním soudem ze spisového materiálu zjištěno, že tento svědek byl před soudem vyslechnut dne 3. 11. 1997 (č.l. 64 spisu). Předsedkyně senátu JUDr. L.V. byla na vlastní žádost usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 6. 1995, sp. zn. 10 Nc 27/95, pro svůj vztah se stěžovatelem, který může vzbudit důvodné pochybnosti o její nepodjatosti, vyloučena z projednávání a rozhodování věci (č.l. 47 spisu).
Z protokolace jednání před Krajským soudem v Ústí nad Labem ze dne
6. 6. 2000 (č.l. 82 spisu) pak Ústavní soud zjistil, že stěžovatel zde uvedl, že činí odvolací návrh, aby rozsudek okresního soudu byl změněn tak, že odpůrkyně je povinna mu vydat 6 ks sklenic na whisky se zlaceným okrajem, korbel na pivo starožitný, 4 ks sklenic na šampaňské, 2 soupravy likérových skleniček, 6 ks skleniček - napoleonky, 6 ks sklenic na víno. Ohledně ostatních věcí navrhuje zpětvzetí návrhu a zastavení řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. 6. 2000, sp. zn.
11 Co 223/2000, připustil zpětvzetí návrhu, zrušil - ohledně věcí, kterých se to týkalo - rozsudek okresního soudu a řízení zastavil. Ohledně věcí, které stěžovatel nadále požadoval, pak přisvědčil argumentaci okresního soudu, že stěžovatel neprokázal, že odpůrkyně zadržuje věci, jejichž vydání se dožaduje a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Z obsahu vlastní ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel pouze opakuje námitky, které vznášel již v řízení před obecnými soudy, přičemž vlastní závěry ústavní stížnosti se jeví jako pouhá polemika se skutkovými a právními závěry obecných soudů.
Ústavní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Ústí nad Labem se námitkami stěžovatele, uplatněnými v průběhu řízení před oběma soudy, řádně zabýval a v odůvodnění svého rozsudku se s nimi náležitě vypořádal. Protože stěžovatel blíže nezdůvodnil, které jeho základní právo mělo být provedeným řízením a rozhodnutím porušeno, Ústavní soud zkoumal, zda bylo v souzené věci respektováno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces jako celek. Stěžovatel měl přístup k soudu zajištěn, mohl podávat důkazní prostředky, ve věci bylo provedeno rozsáhlé dokazování.
Jak vyplývá z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nelze právo na spravedlivý proces vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Vzhledem ke skutečnosti, že z návrhu ústavní stížnosti nevyplývá, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavních práv stěžovatele, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh pokládat za zjevně neopodstatněný. Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2001
JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu