ECLI:CZ:US:2001:1.US.557.01
sp. zn. I. ÚS 557/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele F. V., zastoupeného JUDr. P. H., advokátkou, proti rozsudkům Krajského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2001, čj. 28 Co 239/2001 - 151, a Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. 2. 2001, čj. 3 C 743/98 - 122, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížnost stěžovatele ze dne 13. 9. 2001, která došla Ústavnímu soudu dne 18. 9. 2001, napadá v záhlaví tohoto usnesení uvedené rozsudky Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Rakovníku, požaduje jejich zrušení, neboť stěžovatel je toho názoru, že tato rozhodnutí jsou v rozporu s Listinou základních práv a svobod, a to s články 10 odst. 1 a 36 odst. 1 a 2. Stěžovatel má za to, že oba soudy braly v úvahu pouze tvrzení žalobkyně, přičemž odvolací soud nesprávně hodnotil veškerá jednání na jeho straně pouze jako účelová, neodůvodněná, žádné důkazy ani tvrzení z jeho strany nevzal v úvahu a neuvěřil jim.
Rozsudkem ze dne 13. 2. 2001, čj. 31 C 743/98 - 122, vyhověl Okresní soud v Rakovníku žalobě žalobkyně - O. V. - proti žalovanému - stěžovateli - o výživné pro nerozvedenou manželku, uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné ve výši Kč 5 000,-- měsíčně, a to vždy do každého patnáctého dne v měsíci počínaje dnem 28. 9. 1998. Dlužné výživné za dobu od 28. 9. 1998 do 13. 2. 2001 v částce Kč 50 000,-- uložil žalovanému zaplatit žalobkyni do šesti měsíců ode dne nabytí právní moci rozsudku. Žalovanému uložil dále povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení ve výši Kč
3 000,-- a soudní poplatek z odvolání ve výši Kč 3 000,-- a na nákladech řízení žalobkyni částku Kč 76 035,--, to vše do tří dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 6. 2001, čj. 28 Co 239/2001 - 151, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o dlužném výživném změnil tak, že dlužné výživné za dobu od 28. 9. 1998 do
30. 6. 2001 se stanoví částkou Kč 104 000,--, ve výrocích o soudních poplatcích změnil tak, že žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatky se neukládá, v dalším rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil (§219 o. s. ř.). Odvolací soud na základě důkazů provedených soudem prvního stupně a po doplnění řízení dospěl ke shodnému závěru, ke kterému dospěl i soud prvního stupně, tj. že jsou splněny podmínky ustanovení §91 odst. 2 zákona o rodině o přiznání výživného žalobkyni jako nerozvedené manželce. Soud druhého stupně vzal za prokázáno z výpovědi žalovaného, že po dobu společného soužití až do svého odchodu počátkem července 1998 ze společné domácnosti, poskytoval žalobkyni na domácnost Kč 20 000,-- měsíčně. Žalovaný soukromě podnikal, měl řadu oprávnění k provozování živností s různým předmětem podnikání. Přerušení všech jeho podnikatelských aktivit v březnu roku 1999 hodnotí odvolací soud jako účelové a v souladu s ustanovením §96 odst. 1 zákona o rodině je posoudil jako bezdůvodné vzdání se výdělečné činnosti a majetkového prospěchu. Je toho názoru, že žalobkyně jako plně invalidní nerozvedená manželka, která má právo na stejnou životní úroveň jako žalovaný, za situace, kdy žalovaný by mohl dosáhnout příjmu kolem Kč 20 000,-- měsíčně, právem se domáhá určení výživného nerozvedené manželky a částka, kterou žalobkyně požaduje ve výši Kč 5 000,--, je přiměřená.
Ústavní soud musel v této věci konstatovat, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Zjišťuje však, zda napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
V rámci projednávání předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Praze postupoval v dané věci, stejně jako Okresní soud v Rakovníku, v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v článku 36 Listiny základních práv a svobod, přičemž jeho postup byl řádně odůvodněn, takže Ústavní soud nemohl učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek. Z obecného pohledu je třeba si uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 Listiny základních práv svobod, jakož i z dalších ustanovení a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možno vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení.
Ústavní soud proto dospěl k závěru, že obecné soudy se nedostaly, v souvislosti s projednáváním předmětné věci, do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, ani s právem na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochrany jména, na které poukazuje stěžovatel ve své stížnosti. Závěr plynoucí z tohoto hodnocení, tj. posouzení splnění podmínek ustanovení §91 odst. 2 zákona o rodině o přiznání výživného nerozvedené manželky a posouzení vzdání se výdělečné činnosti a majetkového prospěchu podle §96 odst. 1 zákona o rodině, nelze hodnotit jinak, než že byl součástí nezávislosti soudního rozhodování.
Ze všech uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti stěžovatele považovat za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, což senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením učinil.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2001 JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu