ECLI:CZ:US:2001:1.US.625.2000
sp. zn. I. ÚS 625/2000
Usnesení
I. ÚS 625/2000
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a členů senátu JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MVDr. O. J., zastoupeného advokátem JUDr. L.D., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 8. 2000, sp. zn. 19 Co 1898/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti namítal, že postupem shora uvedených obecných soudů došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod. Konkrétně měl za to, že došlo k porušení čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že shora napadeným rozsudkem byl jako věcně správný potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 6. 2000, sp. zn. 9 C 66/99, kterým byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit obci Z. (v této ústavní stížnosti dále jen "vedlejší účastník") částku ve výši 43 405 Kč s přísl. a nahradit náklady řízení. Vedlejší účastník se domáhal zaplatit částku ve výši 61 949 Kč s přísl., poté vzal částečně svou žalobu zpět co do částky 18 544 Kč s přísl. (Soud proto co do této částky řízení zastavil a uložil stěžovateli zaplatit částku shora uvedenou).
Stěžovatel ve své stížnosti vyslovil přesvědčení, že před soudem prvního stupně nebyly respektovány procesní předpisy a nebyla zachována rovnost účastníků řízení, když důkazy, které navrhoval provést na podporu svých tvrzení, soud prvního stupně neprovedl, avšak prováděl důkazy na podporu skutkových tvrzení vedlejšího účastníka.
Ústavní soud po celkovém posouzení předmětné ústavní stížnosti po stránce skutkové i procesní dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o zjevně neopodstatněný návrh.
Prvoinstanční soud danou věc posoudil tak, že stěžovatel odpovídá za škodu, která vznikla vedlejšímu účastníkovi porušením povinnosti podle ustanovení §420 odst. 1 občanského zákoníku. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že stěžovatel na pozemcích, které jsou ve vlastnictví vedlejšího účastníka, neoprávněně vytěžil dříví - a to smrkový porost. Výše škody byla stanovena na základě znaleckého posudku vypracovaného Ing. V. K., znalcem v oboru oceňování a odhadů pozemků a porostů jak lesních, tak ostatní zeleně mimo les, a její výše činila 43 405Kč.
Stěžovatel podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, ve kterém uplatnil v podstatě stejnou argumentaci jako ve své ústavní stížnosti. Odvolací soud věc uzavřel tak, že nepřímými důkazy bylo jednoznačně prokázáno, že se stěžovatel uvedeného jednání dopustil. Odvolací soud rovněž potvrdil výši stanovené škody v takovém rozsahu, jak vyplynulo z provedeného znaleckého posudku a jak byl také stanoveno i soudem prvního stupně. Odvolací soud se zabýval argumentací stěžovatele, vyslovenou v jeho odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí, přičemž věc uzavřel s tím, že zůstává nepochybným, že k těžbě došlo ze strany stěžovatele na lesním pozemku patřícím vedlejšímu účastníkovi.
Ústavní soud v předmětné věci dospěl k závěru, že nebylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces tak, jak vyplývá z čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ani případně jiné jeho ústavně chráněné právo. Soudy se věcí řádně zabývaly, přičemž hodnotily důkazy v mezích zásady o nezávislosti soudů. Pokud se obecné soudy nezabývaly všemi důkazy, resp. stěžovatelem navrženými důkazy, a rozhodovaly podle důkazů jiných, které jim umožnily se s předmětnou problematiku jednoznačně vypořádat a učinit si samostatný úsudek o dané skutkové stránce, nelze jim vyčítat chybný postup. Ústavní soud v dané věci pouze podotýká, že nemůže zasahovat do nezávislosti hodnocení důkazů ze strany obecných soudů, pokud nebylo v konkrétním případě shledáno porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud dospěl k závěru, že se stěžovateli nepodařilo prokázat porušení jeho ústavně zaručeného práva či svobody, a proto jeho návrh bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 15. října 2001
JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu