ECLI:CZ:US:2001:1.US.659.2000
sp. zn. I. ÚS 659/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky R. P., zastoupené JUDr. Z. J., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 1999, čj. 15 Co 217/99 - 196, usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. 3. 1999, čj. 54 C 152/95 - 185, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 8. 2000, čj. 21 Cdo 1724/99 - 236, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka napadá ústavní stížností podanou dne 10. 11. 2000 a doplněnou dne 9. 1. a 29. 3. 2001 rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci neplatnosti výpovědi a o 261.420,-- Kč s příslušenstvím, i jemu instančně předcházející soudní rozhodnutí ve věci. Namítá, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby bylo nálezem Ústavního soudu zrušeno napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR i jemu předcházející rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně v záhlaví uvedená. Kromě formálně perfektních doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka Ústavnímu soudu zaslala řadu samostatných, právním zástupcem nepodepsaných podání (vesměs pak žádosti o posečkání k dalšímu doplnění ústavní stížnosti), která však, resp. eventuální další doplnění ústavní stížnosti, na podstatě řešení věci nic nemohou změnit, a proto Ústavní soud přistoupil k rozhodování.
Soudce zpravodaj před meritorním posouzením věci nejprve zkoumal, zda není dán důvod odmítnutí ústavní stížnosti podle §43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; lhůta je zachována, pokud byl návrh podán k poštovní přepravě v poslední den lhůty (lhůta procesní).
Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud bylo dovolání podané stěžovatelem jako nepřípustné Nejvyšším soudem ČR usnesením odmítnuto (tento akt nemá charakter meritorního rozhodnutí orgánu veřejné moci), a nikoliv zamítnuto, jak stěžovatelka nesprávně uvádí, pak ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona bylo posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje, rozhodnutí soudu odvolacího, tj. v daném případě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 1999, čj. 15 Co 217/99 - 196. Pro účely posouzení zachování lhůty k podání ústavní stížnosti, která započala plynout dnem doručení zmíněného usnesení Krajského soudu v Brně, Ústavní soud nepovažoval za nutné zjišťovat přesné datum, kdy k doručení došlo. Ze spisového materiálu lze mít totiž za nepochybné, že k doručení rozsudku Krajského soudu v Brně stěžovatelce došlo někdy v roce 1999 (to potvrzuje jak datum doručení této písemnosti Městskému soudu v Brně - v květnu 1999, tak spisová značka usnesení Nejvyššího soudu ČR - 21 Cdo 1724/99). Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uplynula nejpozději v roce 1999, případně na počátku roku 2000, avšak ústavní stížnost byla předána osobně na Ústavním soudu dne 10. 11. 2000. Ostatně stěžovatelka zmíněné usnesení Krajského soudu v Brně ústavní stížností skutečně napadla a ta byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný (srov.
sp. zn. II. ÚS 327/99).
Z výše uvedeného plyne, že lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla dodržena. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. října 2001 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu