ECLI:CZ:US:2001:1.US.67.01
sp. zn. I. ÚS 67/01
Usnesení
I. ÚS 67/01
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. M. M. a J. M., zast. JUDr. J. B., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 11 Co 154/2000, ze dne 4. 10. 2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 31. 1. 2001 domáhají zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 11 Co 154/2000. Uvádí, že postupem soudu došlo k porušení jejich práva dle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR.
Po přezkoumání formálních náležitostí ústavní stížnosti se Ústavní soud zabýval rovněž otázkou její přípustnosti.
V daném případě, jak vyplývá z napadeného rozsudku Městského soudu v Praze, byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 26. 11. 1999, sp. zn. 11 C 186/99, a to tak, že povinnost žalovaných - stěžovatelů - k vyklizení domu v P., se váže na zajištění náhradního bytu.
Jak zjistil Ústavní soud z vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 4 a z předloženého soudního spisu, stěžovatelé podali dne 19. 1. 2001 dovolání, o němž bude rozhodovat Nejvyšší soud ČR. Důvody dovolání opřeli stěžovatelé o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a §237 odst. 3 občanského soudního řádu (po novelizaci účinné od 1. 1. 2001).
Jak vyplývá z ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Ústavní soud konstatuje, že jeho převažující judikatura je taková, že pokud je dovolání ze zákona přípustné, tak teprve poté, co bude vydáno rozhodnutí dovolacího soudu, vyčerpají stěžovatelé všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje. Do té doby je třeba pokládat ústavní stížnost za nepřípustnou. Každý jiný přístup by zakládal zcela nežádoucí stav, kdy vedle sebe probíhají dvě řízení, přičemž je to nikoli Ústavní soud, ale Nejvyšší soud, kterému přísluší sjednocovat judikaturu, mimo jiné tím, že rozhoduje o dovoláních. Lhůta pro podání ústavní stížnosti v takové věci, jako je věc stěžovatelů, tedy může plynout až po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání.
Z výše uvedených důvodů byl proto soudce zpravodaj nucen stížnost jako nepřípustnou odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 16. 5. 2001
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu