ECLI:CZ:US:2001:1.US.680.2000
sp. zn. I. ÚS 680/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného JUDr. L.T., advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 1994, sp. zn. 4 Tz 34/93, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním, které došlo Ústavnímu soudu dne 21. 11. 2000.
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze shora citované, kterým byla podle ustanovení §268 odst. 1 tr. řádu per analogiam zamítnuta stížnost pro porušení zákona, kterou podal bývalý generální prokurátor ČR proti pravomocnému rozsudku bývalého mimořádného lidového soudu v Mostě ze dne 30. 12. 1948, sp. zn. Ls 299/48, ve prospěch odsouzeného J. B., v době trestního řízení štábního strážmistra v. v., již zemřelého.
Stěžovatel - syn zemřelého J. B. - je toho názoru, že uvedeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze bylo zasaženo do zaručeného práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti občana podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a že jeho otci je i posmrtně odepřeno právo na jeho osobní čest a jeho lidská důstojnost byla pošlapána nejen orgány komunistické soudní moci, ale dokonce i orgány soudní moci státu, který se prohlašuje státem právním.
Soudce zpravodaj z podání stěžovatele zjistil, že ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 20. 11. 2000, takže zákonná lhůta k podání stížnosti nebyla dodržena a ústavní stížnost byla podána opožděně. Ustanovení
§72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta začala běžet v tomto případě dnem, kdy bylo rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, doručeno. V daném případě se jedná o usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 1994, sp. zn. 4 Tz 34/93, u něhož lhůta k podání ústavní stížnosti uběhla nejpozději v průběhu roku 1995. Ostatně o této skutečnosti byl stěžovatel informován, jak je patrno ze spisu, i svou právní zástupkyní.
Soudce zpravodaj z podání stěžovatele dále zjistil, že stěžovateli nebyla porušena ochrana jeho ústavně zaručených práv, jichž se dovolává. Ustanovení
§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. V tomto případě však stěžovatel neprokázal, že by byl účastníkem řízení, jehož předmětem se ústavní stížnost zabývá, ani že by šlo o zásah orgánu veřejné moci do jeho subjektivních práv.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebylo ani možno se zabývat meritorním obsahem podaného návrhu.
Soudce zpravodaj proto konstatoval, že návrh ústavní stížnosti byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání a byl podán někým zjevně neoprávněným a jako takový jej musel mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. l písm. b) a c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2001
JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu