ECLI:CZ:US:2001:1.US.768.2000
sp. zn. I. ÚS 768/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z. N., zastoupené advokátem JUDr. L. K., kterou se domáhá (1.) vyslovení závěru, že vstupem Policie ČR do bytu stěžovatelky dne 18. 10. 2000 a provedením domovní prohlídky bylo porušeno její základní právo na nedotknutelnost soukromí a obydlí zakotvené v čl. 12 Listiny základních práv a svobod, (2.) zrušení sdělení Obvodního státního zástupce pro Prahu 3 ze dne 27. 10. 2000 a (3.) vyslovení příkazu Policii ČR - Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy vydat stěžovatelce do 3 dnů všechny věci zadržené při domovní prohlídce v jejím bytě dne 18. 10. 2000, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že jí bylo usnesením vyšetřovatele Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy ze dne 18. 10. 2000, č.j. ČVS 178/2000, sděleno obvinění pro trestný čin účasti na zločinném spolčení podle ustanovení §163a trestního zákona ve spolupachatelství dle §9 odst. 2 trestního zákona a následně byla vzata do vazby. Trestná činnost stěžovatelky měla spočívat v tom, že byla zapojena do činnosti mezinárodně organizované skupiny osob, zabývající se nelegálním přihlašováním cizinců k dlouhodobým pobytům a pozváním do ČR, a to za úplatu s tím, že doklady předávala cizinecké policii a legalizovala tak pobyt cizinců na našem území.
Dne 9. 10. 2000 vydal soudce Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. Nt 3334/2000 podle ustanovení §83 odst. 1 trestního řádu příkaz k domovní prohlídce v bytě stěžovatelky s dodatkem, že "tento příkaz pozbývá platnosti po uplynutí 7 dnů od data jeho vydání, včetně". K provedení domovní prohlídky však došlo až dne 18. 10. 2000 a byly při ní zajištěny některé věci.
Obhájce stěžovatelky podal Obvodnímu soudu pro Prahu 3 žádost o vrácení věcí zajištěných při domovní prohlídce s odůvodněním, že tato prohlídka byla provedena po lhůtě stanovené soudem a je proto nezákonná. Obvodní soud uvedenou žádost postoupil k vyřízení Obvodnímu státnímu zástupci v Praze 3, který napadeným sdělením ze dne 27. 10. 2000 věc vyřídil jako žádost o přezkoumání postupu vyšetřovatele dle §167 trestního řádu.
V předmětném sdělení státní zastupitelství především uvedlo, že provedení domovní prohlídky bylo plánováno na 10. 10. 2000, avšak stěžovatelku se toho dne nepodařilo zajistit, takže domovní prohlídka byla odložena a provedena dne 18. 10. 2000, tedy až po uplynutí lhůty, stanovené v citovaném soudním rozhodnutí. Dodal, že byť domovní prohlídku "nelze vykonat bez zákonným způsobem opatřeného příkazu", nepožaduje prý ani trestní řád ani jiný předpis, aby tento úkon byl proveden v určité lhůtě po vydání příkazu. V souzené věci je podle tvrzení státního zástupce směrodatné, že soudní příkaz k provedení domovní prohlídky existuje a námitka, že k prohlídce došlo až po stanovené lhůtě, prý není věcně správná, jelikož tato lhůta "nemá oporu v zákoně, není lhůtou propadnou a má charakter pouze lhůty pořádkové". Proto obvodní státní zastupitelství dospělo k závěru, že domovní prohlídka byla provedena zákonným způsobem a že tedy není dán důvod k vrácení zajištěných věcí ani k žádným jiným opatřením.
Stěžovatelka oproti tomu v ústavní stížnosti tvrdí, že podle ustanovení §83 trestního řádu má příkaz k domovní prohlídce povahu rozhodnutí svého druhu a že toto ustanovení je provedením čl. 12 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Podle ustanovení §60 trestního řádu se "počítají" jak lhůty zákonné, tak i tzv. lhůty soudcovské a jejich nedodržení má za následek např. zamítnutí stížnosti jako opožděné, zamítnutí nároku atp. V daném případě prý nedodržení lhůty znamená nemožnost provedení domovní prohlídky a - protože již provedena byla - její neplatnost a nezákonnost. Stěžovatelka tvrdí, že předmětná lhůta nemůže mít charakter pořádkové lhůty, neboť ji stanovil přímo soudce a výslovně ve svém rozhodnutí uvedl, že platnost příkazu končí uplynutím určité doby. Navíc se důsledky tohoto rozhodnutí týkají základního práva stěžovatelky ve smyslu čl. 12 Listiny.
Proto stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a aby vydal nález tak, jak je uvedeno v záhlaví tohoto usnesení.
Ústavní soud požádal o vyjádření k ústavní stížnosti účastníky řízení -Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 3 a Policii ČR - Úřad vyšetřování hl. m. Prahy a také Obvodní soud pro Prahu 3.
Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 3 ve svém vyjádření toliko odkázalo na (výše citovaný) obsah svého sdělení ze dne 27. 10. 2000.
Policie ČR - Úřad vyšetřování hl. m. Prahy ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že příkaz k domovní prohlídce považuje za rozhodnutí sui generis a jeho platnost je omezena ze zákona a v souladu se zásadami kriminalistické taktiky. V přípravném řízení prý proto končí použitelnost tohoto příkazu podáním návrhu vyšetřovatele na obžalobu nebo jeho pravomocným meritorním rozhodnutím. V další etapě trestního řízení trestní řád požaduje, aby příkaz k domovní prohlídce vydal předseda senátu a je proto údajně vyloučeno jeho zneužití. Z taktického hlediska, pokud je příkaz k domovní prohlídce vydán před zahájením trestního stíhání (jak tomu bylo i v souzené věci), se prý vyčkává na nejvhodnější okamžik, kdy se domovní prohlídka vykoná, přičemž její vykonání je neodkladným úkonem a není proto důvod jej časově omezovat. Účastník řízení se domnívá, že pokud by časové omezení v daném případě mohlo být závazné pro všechny procesní strany, muselo by být uvedeno ve výroku příkazu nebo v poučení. Protože však prý je závazný toliko výrok rozhodnutí, "odůvodnění nemůže výrok meritorního rozhodnutí omezovat, upravovat nebo jinak jeho závaznost manipulovat, neboť proti němu není odvolání." Proto se účastník řízení domnívá, že časové omezení nebylo závazné.
Obvodní soud pro Prahu 3 ve svém vyjádření k ústavní stížnosti zastává názor, že uvedená lhůta k provedení domovní prohlídky je pouze lhůtou pořádkovou, "která má jistit, aby vyšetřovací orgány, případně orgány policejní, provedly požadovaný úkon a bezdůvodně jej neodkládaly na dobu pozdější". Ke stanovení lhůty v daném případě soud dospěl z toho důvodu, že v jiné trestní věci zjistil, že "orgány činné v přípravném řízení od provedení domovní prohlídky odstoupily". Proto prý obvodní soud, aby zabránil případnému zneužití předmětného příkazu, "kdy by byla domovní prohlídka provedena, aniž by se jednalo o neodkladný úkon", se rozhodl v odůvodnění stanovovat lhůtu platnosti. Přesto se však údajně jedná o lhůtu pořádkovou a její nedodržení nic nemění na platnosti příkazu, neboť právně závazný je pouze výrok, nikoliv odůvodnění rozhodnutí.
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že ústavní stížnost ve své podstatě brojí "pouze" proti provedení domovní prohlídky v bytě stěžovatelky dne 18. 10. 2000, neboť k předmětné domovní prohlídce prý došlo až po uplynutí lhůty 7 dnů, stanovené v příkazu k domovní prohlídce; v tom spatřuje stěžovatelka její protizákonnost a zároveň i protiústavnost.
K ústavně zaručené domovní svobodě v čl. 12 Listiny Ústavní soud již dříve judikoval (nález sp. zn. III. ÚS 287/96, in: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 8, s. 123-124), že domovní svoboda svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, což představuje nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec. Jestliže proto ústavní pořádek ČR připouští průlom do této ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky je "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti".
V souzené věci Ústavní soud - vycházeje z uvedených obecnějších východisek - konstatuje, že trestní řád výslovně nepředepisuje, aby soudce v příkazu k domovní prohlídce podle ustanovení §83 trestního řádu stanovil (kromě nezbytného požadavku na určitost předmětného příkazu) další omezující podmínky pro její provedení, kterou bylo v daném případě určení lhůty 7 dnů od data jeho vydání. Zároveň však nelze ani vyloučit, aby v příkazu k domovní prohlídce soud bližší omezující podmínky pro její provedení stanovil, jelikož přípustnost domovní prohlídky je skutečně nutno chápat jako výjimečný zásah do ústavně zaručené domovní svobody a každý takovýto zásah lze interpretovat jen restriktivně. Stanovení bližších podmínek pro provedené domovní prohlídky je tedy v souladu s podstatou citované ústavně zaručené základní svobody a rovněž se smyslem trestního řádu. Na jedné straně je sice pravda, že provedení domovní prohlídky je vedeno zásadami kriminalistické taktiky a způsobem vyšetřování v konkrétní věci, nicméně na druhé straně není možné příkaz k domovní prohlídce chápat jako extenzivní a trvalé omezení domovní svobody, neboť taková interpretace by ve svých důsledcích zjevně narušovala podstatu a smysl čl. 12 Listiny. Lze proto zobecnit, že v příkazu k domovní prohlídce může soud stanovit omezující podmínky (a to i časové) pro její provedení, které budou vycházet ze specifik konkrétního případu.
Na druhé straně však platí, že - aby tyto omezující podmínky byly pro orgány činné v trestním řízení závazné - musí být obsaženy ve výrokové části rozhodnutí (tzn. příkazu). Pro rozhodnutí v trestním řízení totiž platí obecná zásada, že závaznou částí je pouze výrok a nikoliv odůvodnění příslušného rozhodnutí. V souzené věci tedy orgán Policie ČR z ústavně právního hlediska ani z hlediska trestního řádu nepochybil, když provedl domovní prohlídku až po lhůtě, stanovené k jejímu provedení v odůvodnění předmětného příkazu. V daném případě totiž bylo nutno tuto lhůtu - právě vzhledem k jejímu uvedení v odůvodnění a nikoliv ve výrokové části příkazu - chápat pouze jako lhůtu pořádkovou, která pro příslušný orgán nebyla stricto sensu závazná.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že nemohl odhlédnout ani od konkrétních okolností daného případu, kdy příkaz k domovní prohlídce byl vydán dne 9. 10. 2000, k domovní prohlídce mělo dojít do 7 dnů (tzn. do 15. 10. 2000 včetně) a ve skutečnosti byla provedena dne 18. 10. 2000, tj. o pouhé 3 dny později. To znamená, že v souzené věci nedošlo k podstatnému překročení předmětné lhůty, což by mohlo svědčit o svévoli ze strany Policie ČR, nýbrž jen nepatrné překročení stanovené pořádkové lhůty. Rovněž tato skutečnost svědčí pro závěr, že v souzené věci základní práva stěžovatelky zjevně porušena nebyla.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. 5. 2001
JUDr. Vladimír Paul
předseda senátu