ECLI:CZ:US:2001:2.US.156.01
sp. zn. II. ÚS 156/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti P. P., 1) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1.3.2001, čj. 25 C 51/2001-28, a návrhů 2) na vyloučení předsedy senátu 25 C Obvodního soudu pro Prahu 5 Mgr. M. Š., 3) na zahájení kárného řízení proti jmenovanému předsedovi senátu a 4) vrácení věci soudu I. stupně takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 13.3.2001, napadá stěžovatel v záhlaví usnesení označený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 a současně navrhuje, aby Ústavní soud ve svém nálezu rozhodl : "o vyloučení předsedy senátu 25 C Obvodního soudu pro Prahu 5, který v předmětné věci rozhodoval, z dalšího rozhodování ve věci; o podání návrhu na zahájení kárného řízení jmenovaného předsedy senátu; o vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení". Ke skutkové a právní situaci ve věci uvádí, že se domáhal podáním učiněným k Okresnímu soudu pro Prahu 7 náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem. Ke způsobení škody došlo podle názoru stěžovatele tím, že jeho vozidlo bylo údajně protizákonně odtaženo, aniž prý představovalo jakékoli nebezpečí pro bezpečnost či plynulost dopravního provozu. Stěžovatel sice připustil, že na ul. Nádražní v Praze 5, kde jeho vozidlo parkovalo jsou dopravní značky, vyznačující zákaz zastavení, tyto jsou prý však v současné dopravní situaci naprosto neopodstatněné a nadbytečné.
V další části odůvodnění návrhu stěžovatel uvádí, že v řízení namítal podjatost soudce prvostupňového soudu a navrhoval jeho vyloučení z projednávání předmětné věci, což však nebylo akceptováno.
Ústavní stížností napadenému rozsudku soudu I. stupně stěžovatel vytýká, že prý byl napsán ještě před ústním jednáním a byla prý tak podstatným způsobem narušena soudcovská etika, jakož i čl. 3 odst. 3 , čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z napadeného rozsudku Okresního soudu pro Prahu 5 se zjišťuje, že žaloba stěžovatele (dříve žalobce) proti žalovaným : 1)Česká republika - Ministerstvo vnitra, 2) Obec hlavní město Praha, o náhradu škody ve výši 1.073,-Kč s přísluš. byla pod bodem II. výroku rozsudku zamítnuta, pod bodem I. výroku bylo žalobci uloženo zaplatit České republice na účet soudu pokutu ve výši 5.000,-Kč. Pod bodem III. a IV. výroku napadeného rozsudku bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Vzhledem k tomu, že návrh stěžovatele vykazoval vady ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a navrhovatel nebyl v řízení zastoupen právním zástupcem ve smyslu ust. §29, §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., byl soudcem zpravodajem poučen o náležitostech ústavní stížnosti a současně byl vyzván k odstranění jejich vad ve stanovené třicetidenní lhůtě.
Dne 24.3.2001 obdržel soudce zpravodaj faxové doplňující podání stěžovatele ve kterém navrhovatel sdělil, že požádal Českou advokátní komoru okamžitě po obdržení výzvy o přidělení advokáta k zastupování v řízení před Ústavním soudem, neboť jiným způsobem se mu prý zajistit advokáta nepodařilo.
Ve stanovené 30 denní lhůtě od obdržení výzvy však stěžovatel vady podání neodstranil a rovněž nepožádal o prodloužení původně stanovené lhůty, takže soudci zpravodaji nezbylo než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve smyslu ust. §43 odst. 1 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb. odmítnout, z důvodu neodstranění vad návrhu ve lhůtě jemu k tomu určené, aniž se dále zabýval splněním dalších podmínek řízení ve vztahu k návrhům stěžovatele, uvedenými pod body ad 2) až ad 4) záhlaví tohoto usnesení.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 14. května 2001