ECLI:CZ:US:2001:2.US.196.01
sp. zn. II. ÚS 196/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky, ve věci ústavní stížnosti F. G., zastoupeného Mgr. T. S., advokátem, Hradec Králové, proti II. výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 1. 2001, č. j. 23 Co 145/2000-65, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení II. výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 1. 2001, č. j. 23 Co 145/2000-65, s tím, že podle jeho přesvědčení krajský soud svým výrokem, kterým potvrdil výrok pod bodem III rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 29. 11. 1999, č. j. 1 C 713/98-46, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele v části, ve které se domáhal provize z dlužné částky ve výši 6,8 % měsíčně od 1. 1. 1998 do 31. 5. 1998 a ve výši 9 % měsíčně za dobu od 1. 6. 1998 do zaplacení, porušil jeho právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo podnikat zaručené v čl. 26 odst. 1 Listiny.
V prvé řadě je třeba v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu konstatovat, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a že proto nepřehodnocuje závěry obecných soudů, pokud jimi nedošlo k porušení ústavních zákonů a mezinárodních smluv podle čl. 10 Ústavy ČR. Tento princip Ústavní soud respektoval i v posuzované věci. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétního případu, jsou tak záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy ve smyslu čl. 91 odst. 1 Ústavy ČR.
Z obsahu ústavní stížnosti, která postrádá jakoukoliv ústavně právní argumentaci, a v níž stěžovatel pouze polemizuje s právními závěry, které přijaly obecné soudy, a dále z obsahu napadeného II. výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci králové ze dne 4. 1. 2001, č. j. 23 Co 145/2000-65, zásah do práv, kterých se stěžovatel dovolává, shledán nebyl a ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.
Pokud stěžovatel namítá porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, Ústavní soud konstatuje, že tento článek Listiny stanoví právo na soudní a jinou právní ochranu. Každý má právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Toto uvedené právo stěžovatele postupem soudu porušeno nebylo. Stěžovateli bylo umožněno, aby se obrátil se svou věcí na nezávislý soud, který o ní jednal a vydal příslušné rozhodnutí. Uvedený článek Listiny zaručuje právo na projednání věci soudem za dodržení pravidel stanovených zákonem, avšak nezaručuje úspěch v soudním sporu.
Rovněž nemohlo v dané věci dojít k porušení čl. 26 odst. 1 Listiny, podle kterého každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, neboť napadeným rozhodnutím nedošlo k žádnému omezení svobodné vůle stěžovatele, t. j. stanovení podmínek omezujících výkon podnikatelského oprávnění.
Pro výše uvedené byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Pro odmítnutí ústavní stížnosti nepožadoval již Ústavní soud odstranění vady plné moci ze dne 15. 2. 2001, kterou stěžovatel zmocnil Mgr. T. S. k zastupování v řízení před Ústavním soudem, spočívající v nepřípustné substituční doložce (§31 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. 10. 2001
JUDr. Jiří Malenovský
předseda senátu Ústavního soudu