ECLI:CZ:US:2001:2.US.219.2000
sp. zn. II. ÚS 219/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelek 1) M. M., a 2) A. S., obě zastoupené advokátem JUDr. M. K., o návrhu ze dne 4. 4. 2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelky návrhem ze dne 4. 4. 2000 žádají Ústavní soud s odkazem na porušení svých práv a svobod dle čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 38 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, aby uložil orgánům veřejné moci povinnost nepokračovat v průtazích ve věci samé a neprodleně ve věci rozhodnout. V odůvodnění svého návrhu stěžovatelky uvádějí, že dne 9. 12. 1996 obdržely kopii rozhodnutí Obvodního úřadu městské části Praha 10 ze dne 23. 2. 1996, čj. OMP/sekr/31-Ný. Dle jejich názoru trpí citované rozhodnutí procesními i hmotně právními nedostatky. O jejich odvolání ze dne 9. 12. 1996 příslušný správní orgán doposud nerozhodl. V uvedeném jednání orgánů veřejné moci spatřují stěžovatelky neodůvodněné zbytečné průtahy.
K tomu, aby návrh mohl být ve smyslu zákona č. 183/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") kvalifikován jako ústavní stížnost, musí splňovat zákonem vyžadované náležitosti. Mezi obecné náležitosti ve smyslu ust. §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu patří označení účastníků řízení, označení věci, které se návrh týká, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jejichž provedení je navrhováno, a uvedení toho, čeho se navrhovatel domáhá (petit návrhu). Podání musí obsahovat i další náležitosti, které zákon stanoví pro návrhy v jednotlivých typech řízení před Ústavním soudem. Petit návrhu musí vycházet z možného obsahu nálezu v tom určitém typu řízení. V řízení o ústavních stížnostech je obsahem petitu návrh na zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci nebo návrh na vyslovení zákazu orgánu veřejné moci pokračovat v porušování práv stěžovatele. Petit návrhu musí být přesný, určitý a srozumitelný, aby po jeho převzetí do výroku mohlo být rozhodnutí vykonáno. Ústavní soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva nebo uložit jiné povinnosti, než jsou navrhovány, musí petit návrhu svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej překročit.
Protože stěžovatelky ve své ústavní stížnosti uvedly petit návrhu zcela neurčitě, když obecně navrhly, aby Ústavní soud uložil orgánům veřejné moci povinnost nepokračovat v průtazích ve věci samé a ve věci neprodleně rozhodnout, vyzval je Ústavní soud dne 2. 10. 2001 prostřednictvím jejich právního zástupce k odstranění vad podání. Pod bodem 1) a 2) učiněné výzvy je upozornil na nedostatky petitu návrhu, tj. neuvedení toho, které orgány veřejné moci nemají pokračovat v průtazích. Poučil je také, jak mají tyto vady odstranit. K tomu jim stanovil lhůtu 8 dnů ode dne obdržení přípisu a upozornil je na následky, plynoucí z ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Právní zástupce stěžovatelek obdržel výzvu dne 3. 10. 2001. Ve stanovené lhůtě však vady podání neodstranil a ani jinak na výzvu Ústavního soudu nereagoval.
Protože návrh stěžovatelek je pro shora uvedené nedostatky před Ústavním soudem neprojednatelný, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh dle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. října 2001 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj