ECLI:CZ:US:2001:2.US.222.01
sp. zn. II. ÚS 222/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. D., právně zastoupeného JUDr. Z. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. 20 Co 541/2000, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 10. 2000, sp. zn. 23 C 336/99, dále proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 24. 11. 1998, sp. zn. 30 Co 582/98, a proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 4. 1998, sp. zn. 11 C 340/96, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 1998, sp. zn. 30 Co 582/98, a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 4. 1998, sp. zn. 11 C 340/96, odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem, návrh na zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. 20 Co 541/2000, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 10. 2000, sp. zn. 23 C 336/99, odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) cit. zák., jako návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 10. 4. 2001, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. 20 Co 541/2000, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 10. 2000, sp. zn. 23 C 336/99, dále rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 24. 11. 1998, sp. zn. 30 Co 582/98, a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 4. 1998, sp. zn. 11 C 340/96, a to pro porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Dle ust. §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 1998, sp. zn. 30 Co 582/98, nabyl právní moci dne 27. 1. 1999. Z uvedeného lze dovodit, že 60 denní lhůta od doručení tohoto rozsudku stanovená pro podání ústavní stížnosti již uplynula. Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 1998, sp. zn. 30 Co 582/98, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 4. 1998, sp. zn. 11 C 340/96, tedy byla podána opožděně.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 1998, sp. zn. 30 Co 582/98, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 4. 1998, sp. zn. 11 C 340/96, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele - dědice zemřelé manželky J. D. - proti žalovanému - ČR, Ministerstvu financí o zaplacení částky 5 953 632,40 Kč jako finanční náhrady za 7% vlastnický podíl na skleněném zboží nalézajícím se ve skladu budovy patřící k domu v B. Oba rozsudky nabyly právní moci dne 27. 1. 1999.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. 20 Co 541/2000, bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 10. 2000, sp. zn. 23 C 336/99, kterým tento soud zastavil řízení s odůvodněním, že v předmětné věci již bylo pravomocně rozhodnuto. Podaným návrhem se totiž stěžovatel jako žalobce opět domáhal proti žalovanému - ČR, Ministerstvu financí z titulu dědictví po zemřelé manželce Jindřišce Dědečkové zaplacení finanční náhrady za vlastnictví 7% podílu na skleněném zboží, jenž se nalézalo ve skladu budovy patřící k domu čp. 42 v Bělé. K náhradě požadoval zaplacení částky 5 955 632,40 Kč.
V ust. §159 odst. 3 o. s. ř. před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., se uvádí: Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být projednávána znovu. Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei judicatae) brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednávána. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob (resp. jejich právních nástupců).
Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek, který byl předmětem řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté je dána i tehdy, jestliže skutek byl soudem posouzen po právní stránce nesprávně, popřípadě neúplně.
V obou posledně uvedených rozhodnutích dospěly tedy soudy ke správnému závěru shodnému závěru, že v předmětné věci již dříve bylo pravomocně rozhodnuto a věc tedy nemůže být projednána znovu. Soud prvního stupně postupoval správně, když předmětné řízení zastavil.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 11 odst. 1 Listiny.
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout, a to ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 1998, sp. zn. 30 Co 582/98, a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 4. 1998, sp. zn. 11 C 340/96, pro její opožděnost, ve vztahu k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. 20 Co 541/2000, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 10. 2000, sp. zn. 23 C 336/99, pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 15. května 2001