ECLI:CZ:US:2001:2.US.253.2000
sp. zn. II. ÚS 253/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti B. M., zastoupené JUDr. V. S., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13.12.1999, sp. zn. 30 Co 506/99, 30 Co 507/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 20.4.2000 obdržel Ústavní soud návrh v němž stěžovatelka napadá rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13.12.2000 a uvádí, že rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 26.2.1999, sp. zn. 7 C 230/92, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 31.12.1998, sp. zn. 7 C 230/92, bylo rozhodnuto, že článek II. dohody o vydání věci uzavřené mezi Domácími potřebami Středočeský kraj jako vydávajícím a V. B. jako příjemcem ze dne 14.11.1991 a registrovanou Státním notářstvím v Kolíně pod č.j. Reh 599/91, podle které Domácí potřeby Středočeský kraj vydávají dům čp. 88 se stavební parcelou č. 47 v kat. území K. příjemkyni a tato předmětné nemovitosti přijímá a článek IV. dohody, podle kterého má být na novém Listu vlastnictví pro obec a kat. území K. zapsáno vlastnické právo k předmětným nemovitostem pro příjemkyni ohledně jedné poloviny, jsou neplatné.
Napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl shora označený rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že žaloba byla zamítnuta a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v návrhu uvedla, že proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Praze podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, o němž do doby podání ústavní stížnosti nebylo dosud rozhodnuto, byl nucen soudce zpravodaj s ohledem na znění ust. §72 odst. 4 ve vztahu k ust. §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., vyčkat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o podaném dovolání.
Dne 25.4.2001 obdržel Ústavní soud rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.2.2001, čj. 28 Cdo 180/2001-196, ze kterého se zjišťuje, že o dovolání stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13.12.1999, sp. zn. 30 Co 506/99 a 30 Co 507/99, bylo rozhodnuto tak, že citovaný rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Jestliže tedy, jak zjistil dovolací soud, nebylo rozhodnutí odvolacího soudu správné a z tohoto důvodu je zrušil, bude v předmětné věci dále rozhodovat odvolací soud, jemuž byla věc vrácena k dalšímu řízení (ve smyslu ust. §243d odst. 1 o.s.ř., ve znění platném před novelou provedenou zák. č. 30/2000 Sb.), není splněna podmínka přípustnosti ústavní stížnosti z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků, který zákon k ochraně práv stěžovatelky poskytuje (§75 odst. 1 zák.č. 182/1993 Sb.) a soudce zpravodaj byl nucen podanou ústavní stížnost ve smyslu ust. §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako nepřípustnou právě z výše uvedeného důvodu, tj. pro nevyčerpání všech procesních prostředků, který zákon k ochraně práv stěžovatelce poskytuje; když za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 14. května 2001