ECLI:CZ:US:2001:2.US.299.99
sp. zn. II. ÚS 299/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti A. M. a D. M., oba zastoupeni JUDr. M. Ř., advokátem, proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 1. 1999, č.j. 14 C 269/98 - 6, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 1999, č.j. 24 Co 236/99 - 13, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatelů podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ve které napadají v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů a namítají, že došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv, konkrétně pak čl. 38 odst. 1, Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelé se jako členové Stavebního bytového družstva Horník v Kladně v řízení před obecnými soudy domáhali rozhodnutí, podle něhož žalované družstvo bylo vázáno uzavřít s nimi smlouvu o převodu, v řízení blíže označeného a popsaného, družstevního bytu do jejich vlastnictví. Ve svých rozhodnutích výše zmíněné obecné soudy vyslovily svou věcnou nepříslušnost, odkázaly na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci, sp. zn. 26 Cdo 758/98 (publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek sub. R 3/99), s tím, že jde o spor ze vztahů mezi družstvem a jeho členy, pro jehož projednání a rozhodnutí v prvním stupni je dána věcná příslušnost krajského soudu s působností ve věcech obchodních. Stěžovatelé uvádějí, že byli v rozporu s uvedeným článkem Listiny odňati svému zákonnému soudci. Podle nich nejde o vztah běžný členský či obchodní, nýbrž o specifický vztah založený zákonem č. 72/1994 Sb., který je v podstatě vztahem občanskoprávním a nikoliv obchodněprávním. Stěžovatelé také nesouhlasí s názorem, že s převodem bytu do vlastnictví je spojeno skončení členství v družstvu a stanovení vypořádacího podílu a s odkazem na judikaturu Vrchního soudu v Praze navrhují zrušení uvedených rozhodnutí obecných soudů.
Ústavní soud konstatuje, že problematikou popsanou v ústavní stížnosti, se zabýval v řadě svých předchozích, dosud nepublikovaných rozhodnutích, jako například usnesení ze dne 28. 12. 1999, sp. zn. II. ÚS 296/99, usnesení ze dne 14. 9. 1999, sp. zn. I. ÚS 299/99, usnesení ze dne 3. 4. 2000, sp. zn. II. ÚS 301/99, a mnoha dalších.
Ústavní soud nemá ani v nyní posuzovaném případu důvod odchýlit se od svých předchozích rozhodnutí, podle kterých Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny.
Okolnosti, které by opravňovaly Ústavní soud zasáhnout do rozhodovací pravomoci obecných soudů, však nebyly shledány, neboť obecné soudy v řádném řízení posoudily, způsobem a postupem zákonem upraveným a předvídaným, svoji vlastní věcnou příslušnost i příslušnost soudu, jemuž věc k projednání a rozhodnutí postoupily. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že jiný obecný soud zaujímá právní názor korespondující s právním názorem stěžovatelky a rozhoduje způsobem rozdílným od napadených rozhodnutí, neboť není věcí Ústavního soudu zabývat se otázkami sjednocování rozhodovací praxe obecných soudů, neboť tato úloha je ex lege přikázána Nejvyššímu soudu.
Vzhledem k tomu, že nebylo shledáno namítané porušení základního práva dle čl. 38 odst. 1 Listiny, nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. 5. 2001
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu Ústavního soudu