ECLI:CZ:US:2001:2.US.329.99
sp. zn. II. ÚS 329/99
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. M.K., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 3. 1999, sp. zn. 30 Cdo 1322/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 3. 1999, sp. zn. 30 Cdo 1322/98, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 1998, sp. zn. 12 Co 101/98, z důvodu jeho nepřípustnosti s tím, že podle jeho přesvědčení napadeným rozhodnutím soud porušil jeho základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Podle názoru stěžovatele v případě rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 1998, sp. zn. 12 Co 101/98, šlo o rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, neboť na základě takového rozhodnutí dochází nezbytně k porušování zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost odpovídá všem formálním požadavkům stanoveným zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a s ohledem na ustanovení §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si vyžádal vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení.
Nejvyšší soud České republiky ve svém vyjádření k ústavní stížnosti jako účastník řízení odkázal na obsah odůvodnění napadeného usnesení. Soud druhého stupně za základ svého rozhodnutí vzal úvahu o platnosti smlouvy o dodávce elektřiny a o tom, že žalovaný příslušný odběr elektrické energie žalobci - Pražské energetice, a. s., neuhradil. Základ rozhodnutí v podstatě tkvěl převážně v konkrétních skutkových zjištěních. To pak ovlivnilo i rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl zamítnut návrh na připuštění dovolání proti tomuto rozhodnutí. Stěžovatel ve svém dovolání nastolil ovšem otázky, které nebyly předmětem úvah odvolacího soudu, takže z tohoto pohledu nelze dovodit, že by takto mohly činit rozhodnutí tohoto soudu po právní stránce za zásadního významu. Nebylo proto možno uvažovat o přípustnosti dovolání ani podle ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu. Nejvyšší soud má za to, že podaná ústavní stížnost není odůvodněná, když nedošlo v této věci k dotčení práv stěžovatele.
Pražská energetika, a. s., jako vedlejší účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že ústavní stížnost stěžovatele považuje za zmatečnou. Žalovaný problémy s označením odběratele způsobil sám, neboť v přihlášce k odběru elektřiny se označil ne zcela přesně. Pokud by stěžovatel projevil dostatek vůle, mohl požadovanou částku např. zaplatit na formuláři "Faktura za hotové - zjednodušený daňový doklad", který finanční úřady uznávají a přitom upravit adresu z neexistující na existující.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti, uvedené v ústavní stížnosti, nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadeného usnesení zásadním způsobem zpochybnit a ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.
Pokud stěžovatel namítá porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, Ústavní soud konstatuje, že tento článek Listiny stanoví právo na soudní a jinou právní ochranu. Každý má právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Toto uvedené právo stěžovatele postupem soudu porušeno nebylo. Stěžovateli bylo umožněno, aby se obrátil se svou věcí na nezávislý soud, který o ní jednal a vydal příslušné rozhodnutí. Uvedený článek Listiny zaručuje právo na projednání věci soudem za dodržení pravidel stanovených zákonem, avšak nezaručuje úspěch v soudním sporu.
Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává, shledán nebyl, rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo vydáno zcela v intencích §239 odst. 2 a §243b odst. 4 věty prvé občanského soudního řádu. Své rozhodnutí o odmítnutí dovolání stěžovatele pak Nejvyšší soud vyčerpávajícím způsobem odůvodnil a na toto odůvodnění Ústavní soud odkazuje.
Za tohoto stavu věci senát Ústavního soudu návrh ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 14. 8. 2001
JUDr. Antonín Procházka
předseda II. senátu Ústavního soudu