ECLI:CZ:US:2001:2.US.34.01
sp. zn. II. ÚS 34/01
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti N., s.r.o., zastoupené JUDr. M. J., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2000, č. j. 2 Ko 148/99-107, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 1999, č. j. 26 K 125/99, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Dne 16. 1. 2001 stěžovatelka podala k poštovní přepravě ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2000, č. j. 2 Ko 148/99-107, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 1999, č. j. 26 K 125/99, kterým byl prohlášen konkurs na majetek stěžovatelky. Stěžovatelka současně v petitu své ústavní stížnosti žádá, aby Ústavní soud přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby byl zamítnut návrh na prohlášení konkursu na majetek stěžovatelky ze dne 2. 3. 1999, který podala K.
Ústavní soud přezkoumal podmínky pro podání ústavní stížnosti a došel k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě. Z podání stěžovatelky vyplývá, že jí bylo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2000, č. j. 2 Ko 148/99-107, doručeno dne 28. 1. 2000. Ústavní stížnost, kterou v této věci podal její jednatel Ing. L. S., byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2000, sp. zn. IV. ÚS 195/2000, neboť Ing. L. S. nebyl subjektem legitimovaným k jejímu podání. V předmětné ústavní stížnosti je pro posouzení podmínek pro její podání rozhodující skutečnost, že usnesení Vrchního soudu v Praze bylo stěžovatelce doručeno dne 28. 1. 2000. Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě téměř po roce, dne 16. 1. 2001. Pro podání ústavní stížnosti však §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., stanoví lhůtu 60 dnů. To, že ústavní stížnost byla jiným právním subjektem proti totožnému usnesení Vrchního soudu v Praze podána včas, nemá na tuto skutečnost žádný vliv. Vzhledem k vyčerpání procesních prostředků ve smyslu §75 odst. 1 citovaného zákona nepřichází do úvahy použití roční lhůty podle jeho §75 odst. 2 písm. a).
Podle §43 odst. 1 písm. b) soudce zpravodaj odmítne ústavní stížnost, je-li podána po lhůtě stanovené tímto zákonem. Protože podmínky tohoto ustanovení byly splněny, nezbylo než ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2001
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu