ECLI:CZ:US:2001:2.US.343.01
sp. zn. II. ÚS 343/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H. K., právně zastoupené JUDr. G. P., advokátkou, proti rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami ze dne 12. 7. 2000, č.j. 3787/2000/I, spojeného s návrhem na zrušení některých ustanovení zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností ze dne 21. 5. 2001, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. 6. 2001, domáhá zrušení rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami ze dne 12. 7. 2001, č.j. 3787/2000/I, o opakovaném uvalení nucené správy na P., kterým byla podle jejího názoru porušena její základní práva vyplývající z čl. 10 Ústavy ČR a z čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka se v návrhu dovolává ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a žádá věcné projednání návrhu, neboť má za to, že její stížnost svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy. Stěžovatelka spolu s ústavní stížností podala návrh na zrušení ustanovení §28 odst. 3 písm. c) zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona"), "později §28 odst. 1 písm. e) ve znění zákona č. 100/2000 Sb a ustanovení §28b, §28c, §28d, §28e, a §28f" cit. zákona.
Ústavní soud z přiložené kopie předmětného rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami zjistil, že napadené rozhodnutí bylo orgánům družstva doručeno předáním dne 12. 7. 2000 a tímto okamžikem byla - v souladu s ustanovením §28 odst. 3 písm. c) zákona - opakovaně zavedena na P. nucená správa.
Ústavní soud se především zabýval otázkou, zda je stěžovatelka osobou oprávněnou ústavní stížnost podat. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je takovým oprávněným subjektem fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Je zjevné, že napadeným rozhodnutím byla bezprostředně dotčena práva P. jako právnické osoby, a nikoliv práva jednotlivých členů tohoto družstva. Ta byla dotčena jen nepřímo, zprostředkovaně, tím, že jim bylo znemožněno volně nakládat s vloženými prostředky. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že účastníkem řízení o uvalení nucené správy byla pouze P., která v něm vystupovala prostřednictvím svých statutárních orgánů. Stěžovatelka však nemůže - aniž by k tomu byla výslovně písemně zmocněna - za družstvo jednat. Nebyla tedy účastníkem řízení a zjevně nesplňuje podmínku stanovenou v §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost proti rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami odmítnout jako návrh podán někým zjevně neoprávněným [§43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.].
Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti se Ústavní soud nemohl zabývat návrhem na zrušení napadených zákonných ustanovení. Jde o návrh pouze akcesorický, který sdílí právní osudy odmítnuté ústavní stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. července 2001 Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu ČR