ECLI:CZ:US:2001:2.US.368.01
sp. zn. II. ÚS 368/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele V. J., zastoupeného advokátem Mgr. & Mgr. V. S., o návrhu na povolení obnovy řízení o ústavní stížnosti, vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 100/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 6. 2001 domáhá povolení obnovy řízení, vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 100/2000. Poukazuje na to, že Ústavní soud svým usnesením ze dne 14. 5. 2001, sp. zn. III. ÚS 100/2000, odmítl jeho ústavní stížnost ze dne 16. 2. 2000 s odůvodněním, že stěžovatel svým podáním napadl ještě nepravomocné rozhodnutí obecného soudu. Navrhovatel je však přesvědčen, že jeho ústavní stížnost směřovala proti již pravomocnému rozhodnutí, a uvádí novou skutečnost, kterou nemohl bez své viny použít v původním řízení před Ústavním soudem. Došlo údajně ke zcizení doručenky ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9. Navrhovatel má za to, že podání návrhu na obnovu řízení před Ústavním soudem dle ustanovení §228 odst. l písm. a) o.s.ř. je úkonem, který je v souladu s platnou právní úpravou, neboť ustanovení §63 zák. č. 183/1993 Sb., v platném znění přímo stanoví, že pro řízení před Ústavním soudem se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Rovněž ze znění §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. lze dovodit, že tento zákon jako norma speciální aprobuje obnovu řízení jako institut do jisté míry nestandardní a zvláštní. Právě k zajištění ochrany ústavního práva na spravedlivý proces je nutné považovat obnovu řízení stejně jako žalobu pro zmatečnost za součást řízení před Ústavním soudem, neboť není možné připustit, aby bylo např. rozhodnuto v neprospěch stěžovatele v důsledku trestného činu soudce Ústavního soudu.
Ústavní soud konstatuje, že řízení před Ústavním soudem je v důsledku zvolené podoby specializovaného a koncentrovaného modelu ústavního soudnictví v České republice řízením jednoinstančním. Rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, obecně nezná možnost obnovy řízení, a to ani tehdy, pokud navrhovatel poukazuje na institut obnovy řízení podle občanského soudního řádu. Ve smyslu ustanovení §63 zák. č. 182/1993 Sb. se pro řízení před Ústavním soudem použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení, pokud zákon o Ústavním soudu nestanoví jinak. Použití těchto předpisů přiměřeným způsobem je možné pouze v těch typech řízení, které stanoví čl. 87 odst. 1 Ústavy, a které z hlediska postupu konkretizuje zákon o Ústavním soudu, jímž jsou při svém rozhodování soudci Ústavního soudu vázáni. Tento zákon stanoví podle čl. 88 odst. 1 Ústavy, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení. Obecně návrh na obnovu řízení před Ústavním soudem zákon o Ústavním soudu nezná, a proto v této věci nepřichází v úvahu přiměřené použití §228 a násl. občanského soudního řádu. Druhy řízení a jejich důvody taxativně vypočítává Ústava, a tudíž možnost podpůrného použití občanského soudního řádu nemůže vést k jejich rozšíření. Může sloužit pouze pro postup při řízeních, která jsou v Ústavě a v zákoně o Ústavním soudu výslovně uvedena (viz usnesení II. ÚS 458/98 - Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12, usn. č. 75).
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, připouští obnovu řízení pouze ve výjimečném případě, a to podle odd. 5, tj. v řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky pro spáchání velezrady. Pokud by bylo úmyslem zákonodárce připustit možnost obnovy řízení podle zákona o Ústavním soudu i v dalších případech, jistě by tak výslovně učinil.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh na povolení obnovy řízení podle ust. §43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Brno 16. října 2001 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj