ECLI:CZ:US:2001:2.US.371.2000
sp. zn. II. ÚS 371/2000
Usnesení
Záhlaví usnesení
sp.zn.II. ÚS 371/2000
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti M. Š., zastoupeného JUDr. A. B. advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15.9.1999 č.j. 43 T 13/99 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4.1.2000 č.j. 2 To 146/99, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 20.6.2000 k Ústavnímu soudu návrh označený jako stížnost pro porušení zákona, který byl k poštovní přepravě podán dne 19.6.2000.
Ve svém návrhu navrhovatel žádal o povolení obnovy řízení v jeho trestní věci. Navrhovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15.9.1999 č.j. 43 T 13/99 uznán vinným, že úmyslně usmrtil spolu s K. K., paní F. B., čímž spáchal trestný čin vraždy a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 14 let. Odvolání navrhovatele bylo zamítnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4.1.2000 č.j. 2 To 146/99. Navrhovatel jako důvod podání svého návrhu uvádí, že se uvedeného trestného činu nedopustil a vznáší námitky k průběhu dokazování a k hodnocení důkazů soudy obou stupňů.
Ústavní soud přípisem ze dne 3.8.2000 vyzval navrhovatele k odstranění vad jeho podání, mezi něž patřila skutečnost, že navrhovatel nebyl zastoupen advokátem (§30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). K tomuto přípisu navrhovatel dopisem ze dne 22.8.2000 Ústavnímu soudu sdělil, že mu byla Českou advokátní komorou určena jako jeho zástupkyně JUDr. A. B. a požádal o poskytnutí lhůty, aby se mohla jeho zástupkyně s věcí seznámit a mohly být dodány požadované písemnosti.
Plné znění návrhu s potřebnými náležitostmi bylo Ústavnímu soudu doručeno zástupkyní navrhovatele dne 28.11.2000. V tomto návrhu zástupkyně navrhovatele mimo jiné uvádí, že dodatečně zjistila, že poslední rozhodnutí ve věci, tedy usnesení Vrchního soudu v Olomouci o zamítnutí odvolání bylo obhájci stěžovatele doručeno již dne 18.1.2000, a nikoliv, jak bylo dříve stěžovatelem uváděno.
Ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pro podání ústavní stížnosti stanoví lhůtu 60 dnů, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. V daném případě, kdy rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, bylo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4.1.2000 č.j. 2 To 146/99, jímž bylo odmítnuto odvolání navrhovatele a které bylo právnímu zástupci navrhovatele doručeno dne 18.1.2000, uplynula lhůta pro podání ústavní stížnosti dnem 15.3.2000.
Podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Z uvedených důvodů soudci zpravodaji nezbylo, než rozhodnout, jak uvedeno ve výroku usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu