ECLI:CZ:US:2001:2.US.40.01
sp. zn. II. ÚS 40/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky, ve věci ústavní stížnosti 1. J. K., a 2) Z. K., zastoupených JUDr. L. G., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2000, č. j. 31 Ca 33/2000-21, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se ústavní stížností ze dne 11. 1. 2001 domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2000, č. j. 31 Ca 33/2000-21.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že se stali vlastníky pozemkové parcely č. 932/5 a č. 944/7 v katastrálním území K. na základě kupní smlouvy ze dne 4. 11. 1994. Pozemky kupovali ještě s dalšími občany za účelem zřízení zahrádkářské kolonie. Teprve v průběhu řízení o povolení stavby - oplocení pozemků, se změnil názor Městského a Okresního úřadu v Chrudimi a následně i zastupitelstva obce K. a stěžovatelům bylo sděleno, že umístěním zahrádkářských chat a činností zahrádkářské kolonie by došlo v katastrálním území obce K. k výraznému poškození přírodní hodnoty a krajinného rázu území. Stěžovatelé se proto u Krajského soudu v Hradci Králové domáhali přezkoumání zákonnosti rozhodnutí Okresního úřadu Chrudim, referátu regionálního rozvoje, ze dne 21. 11. 1999 č. j. RR/ÚŘSR-1999-710/Pu, kterým bylo rozhodnuto o jejich odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu v Chrudimi ze dne 31. 8. 1999, č. j. Výst. 1937/98-Ta 330 A/20, jímž bylo stěžovatelům nařízeno odstranění stavby oplocení postaveného bez povolení stavebního úřadu. Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozhodnutím žalobu stěžovatelů zamítl s tím, že správní orgány v řízení postupovaly v souladu se zákonem. Stěžovatelé jsou si vědomi aplikace stavebního zákona v daném případě, nemohou však souhlasit se závěry, které odkazují na negativní stanoviska orgánů životního prostředí a dle jejich názoru je na místě prošetření místních poměrů nezávislým orgánem životního prostřední, neboť nejsou přesvědčeni o objektivitě příslušných správních orgánů okresu Chrudim. Proto se domáhají ochrany svého vlastnického práva u nezávislého a nestranného soudu, přičemž odkázali na ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
V prvé řadě je třeba v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu konstatovat, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a že proto nepřehodnocuje závěry obecných soudů, pokud jimi nedošlo k porušení ústavních zákonů a mezinárodních smluv podle čl. 10 Ústavy ČR. Tento princip Ústavní soud respektoval i v posuzované věci. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétního případu jsou tak záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy ve smyslu čl. 91 odst. 1 Ústavy ČR.
Z obsahu ústavní stížnosti, která postrádá jakoukoliv ústavněprávní argumentaci, zásah do ústavních práv a svobod, jehož se stěžovatelé dovolávají, shledán nebyl. Krajský soud v Hradci Králové se vypořádal se všemi námitkami, které byly v opravném prostředku uplatněny, a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil své rozhodnutí, opírající se o ustanovení §250 j odst. 2 občanského soudního řádu.
Pro výše uvedené byl návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněný odmítnut podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti vznesli i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle ustanovení §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem byl podaný návrh ústavní stížnosti posouzen jako zjevně neopodstatněný, nepřipadá navrhovaný odklad vykonatelnosti v úvahu a Ústavní soud se touto otázkou nezabýval.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. 10. 2001
JUDr. Jiří Malenovský
předseda II. senátu Ústavního soudu