ECLI:CZ:US:2001:2.US.422.01
sp. zn. II. ÚS 422/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky v právní věci navrhovatele ing. P. N., CSc., zastoupeného advokátkou JUDr. G. P., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami ze dne 12. 7. 2000, čj. 3787/2000/I, a o návrhu na zrušení ustanovení §28 odst. 3 písm. c) zák. č. 87/1995 Sb. [po novele zák. č. 100/2000 Sb. §28 odst. 1 písm. e)], a ustanovení §28b, §28c, §28d, §28e a §28f zák. č. 87/1995 Sb., takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se svým návrhem ze dne 16. 6. 2001 domáhal u Ústavního soudu zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami (dále jen "Úřad") a současně navrhoval i zrušení ustanovení §28 odst. 3 písm. c) zák. č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech [po novele zák. č. 100/2000 Sb. §28 odst. 1 písm. e)], a ustanovení §28b, §28c, §28d, §28e a §28f zák. č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech.
K ústavní stížnosti byla přiložena řádná plná moc ze dne 19. 6. 2001. Již z data plné moci bylo zřejmé, že stěžovatel nebyl v době sepsání návrhu zastoupen právním zástupcem. Ani z návrhu samého nebylo patrné, že by byl sepsán právním zástupcem. V záhlaví návrhu je jako navrhovatel označen "Ing. P. N., CSc." bez označení právního zástupce. Taktéž v závěru návrhu je podepsán pouze stěžovatel a rubrika "zastoupený advokátem:" je ponechána bez signatury.
Podle ustanovení §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, musí být fyzické či právnické osoby jako účastníci či vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem nebo komerčním právníkem nebo notářem. Smyslem povinného právního zastoupení je, aby Ústavní soud, jako soud specializovaný, nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem při jednání. Povinnost právního zastoupení se týká celého řízení před Ústavním soudem. Musí být tedy splněna již v době podání návrhu (zahájení řízení) a s ohledem na smysl uvedeného institutu se vztahuje i na vlastní sepsání návrhu.
Ústavní soud proto dne 19. 7. 2001 vyzval stěžovatele, aby vadu svého podání odstranil, tedy aby Ústavnímu soudu zaslal ústavní stížnost sepsanou a podepsanou jeho právním zástupcem. Stěžovatel byl současně upozorněn, že neodstraní-li vytčenou vadu do 10 dnů ode dne obdržení uvedeného přípisu (jenž byl na vědomí zaslán i právní zástupkyni stěžovatele dle plné moci), bude jeho návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Stěžovatel na výzvu Ústavního soudu reagoval přípisem ze dne 27. 7. 2001, v němž pouze tvrdil, že jím podaný návrh byl sepsán jeho právním zástupcem. Tím ovšem vytčenou vadu podání neodstranil. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh, dle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, neboť stěžovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě k tomu určené.
Z dikce ustanovení §74 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož může být za stanovených podmínek spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení, je zřejmé, že primárním prostředkem ochrany ústavních práv stěžovatele je ústavní stížnost. Návrhem na zrušení právního předpisu je možno meritorně se zabývat pouze, pokud ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti. Návrh na zrušení právního předpisu tak sdílí osud ústavní stížnosti (srov. Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, komentář, C. H. Beck, 2001, str. 324). Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost stěžovatele je odmítána z procesních důvodů, byl Ústavní soud nucen odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, i s ní spojený návrh na zrušení ustanovení §28 odst. 3 písm. c), později §28 odst. 1 písm. e), a ustanovení §28b, §28c, §28d, §28e a §28f zák. č. 87/1995 Sb. ve znění zák. č. 100/2000 Sb.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 2. října 2001 JUDr. Jiří Malenovský
předseda senátu