ECLI:CZ:US:2001:2.US.441.01
sp. zn. II. ÚS 441/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. B., právně zastoupeného JUDr. I. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2001, sp. zn. 44 To 508/2001, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 3. 2001, sp. zn. 25 T 103/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 20. 7. 2001, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2001, sp. zn. 44 To 508/2001, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 3. 2001, sp. zn. 25 T 103/2000, a to pro porušení čl. 36 odst. 1, 2, 4 a čl. 37 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Výše uvedeným usnesením Městského soudu v Praze bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle ust. §158 odst. 1 písm. a), a dále trestným činem přijímání úplatku podle ust. §160 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zák., a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu dvou let, a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu služebního poměru příslušníka Policie ČR a Městské policie v trvání tří let.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že v řízení před soudem prvního stupně došlo k protiprávnímu použití výpovědí svědků P. a J. N. při podávání vysvětlení, kteří pak při pokusu o slyšení v přípravném řízení odmítli vypovídat. Do spisu byly založeny zápisy o podání vysvětlení, tyto jim byly předestírány a v jejich světle byla věc hodnocena. Takové počínání soudu je v rozporu s ust. §158 odst. 4 tr. řádu, podle něhož v takovém případě záznam o vysvětlení nelze použít jako důkaz, a je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být záznam předestřen. Tímto postupem soudu byla podle stěžovatele porušena jeho základní práva, a sice právo na spravedlivý proces, právo domáhat se svého práva stanoveným způsobem u nezávislého soudu a právo na právní pomoc v řízení před soudy.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně stěžovatel dne 11. 1. 2000 kolem 01. 00 hod. v Praze 7 na sjezdu z Hlávkova mostu směrem do Argentinské ulice jako policejní inspektor Policie ČR, Správy hlavního města Prahy, dopravní inspektorát, poté, co v rámci silniční kontroly při provádění dechové zkoušky na alkohol u řidiče P. N. konstatoval údajný alkohol, se jej dotázal, kolik peněz může dát dohromady, a následně od něj převzal částku 1 000 Kč, aniž by vystavil příslušné pokutové bloky.
Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně, soud vyslechl jako svědky čtyři policisty provádějící naplánovanou kontrolní akci zaměřenou na osobu stěžovatele, který kromě dalších policistů byl vytipován podle předchozích operativních poznatků. Policisté B., F., K. a P. vypovídali o svých vlastních poznatcích vizuálních a dalších při provádění kontroly a také o způsobu chování manželů N. Další policisté Š., V. vypovídali o obecné praxi dopravního inspektorátu a vyšetřovatel G. o okolnostech výslechu J. N.. Tyto svědecké výpovědi jsou zcela postačující a soud prvního stupně o ně opřel své rozhodnutí. Zabýval se při hodnocení věrohodnosti také možnou zaujatostí svědků, která nebyla zjištěna. V tomto směru nutno podotknout, že provádění kontrol je pracovní náplní svědků.
Spis Inspekce Ministerstva vnitra byl soudem prvního stupně vyžádán k posouzení důvodnosti odepření svědecké výpovědi manželů N. Z něho soud zjistil, že odepření výpovědi je neoprávněné (str. č. 7 rozsudku, poslední odstavec). Proto byli předvoláni k hlavnímu líčení jako svědci, kde vypověděli, že si již na nic nepamatují. Tento postup soudu nelze vykládat jako použití jejich vyjádření při podání vysvětlení, který by odporoval ustanovení §158 odst. 4 tr. řádu. Soud prvního stupně pro skutková zjištění k jejich vyjádření nepřihlížel.
Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 36 odst. 1, 2, 4 nebo čl. 37 odst. 1, 2 Listiny.
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Jiří Malenovský
předseda senátu ÚS
V Brně dne 2. října 2001