Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20.02.2001, sp. zn. II. ÚS 452/98 [ nález / CEPL / výz-2 ], paralelní citace: N 35/21 SbNU 307 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2001:2.US.452.98

sp. zn. II. ÚS 452/98 Nález Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, v právní věci ústavní stížnosti J. K,. proti rozhodnutí Mysliveckého sdružení Z. o vyloučení stěžovatele a pozbytí platnosti povolenky k lovu v honitbě Z., a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.5.1998, sp. zn. 8 C 165/97, za účasti Mysliveckého sdružení Z., se sídlem ve Z., jako vedlejšího účastníka, takto: Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.5.1998, sp. zn. 8 C 165/97, se zrušuje. Odůvodnění: Návrhem ze dne 23.10.1998, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 26.10.1998, se navrhovatel domáhal zrušení rozhodnutí Mysliveckého sdružení Z. ze dne 29.8.1997, kterým byl stěžovatel z tohoto sdružení vyloučen, a proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.5.1998, sp. zn. 8 C 165/97. Skutková a právní stránka věci spočívá v tom, že dne 29.8.1997 bylo členskou schůzí Mysliveckého sdružení Z. vydáno rozhodnutí, kterým byl navrhovatel z tohoto sdružení vyloučen. Před touto členskou schůzí obdržel navrhovatel sdělení předsedy mysliveckého sdružení V. T. ze dne 28.7.1997, že ke dni 26.7.1997 pozbyla platnosti navrhovateli mysliveckým sdružením vydaná povolenka k lovu v honitbě Z. s odůvodněním hrubého porušení stanov a organizačního řádu, kterého se měl navrhovatel dopustit tím, že si ponechal pro vlastní potřebu ulovený kus černé zvěře. Toto rozhodnutí předsedy sdružení bylo časově omezeno do konání nejbližší členské schůze sdružení. Navrhovatel se návrhem ze dne 7.10.1997 obrátil na Okresní soud v Českých Budějovicích, a domáhal se vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že vyloučení navrhovatele z mysliveckého sdružení je neplatné a rovněž je neplatné rozhodnutí o pozbytí platnosti povolenky k lovu. Okresní soud v Českých Budějovicích návrh navrhovatele zamítl. Věc posuzoval podle ustanovení §244 a násl. občanského soudního řádu, tedy ve správním soudnictví, neboť daná věc prý spadá pod tuto úpravu, neboť ve smyslu ustanovení §244 odst. 2 o. s. ř. ve správním soudnictví přezkoumávají soudy zákonnost rozhodnutí orgánů státní správy, orgánů územní samosprávy, jakož i orgánů zájmové samosprávy a dalších právnických osob, pokud jim zákon svěřuje rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Zároveň však okresní soud dospěl k závěru, že v daném případě se nejednalo o oblast veřejné správy a dotčená práva jsou charakteru soukromoprávního, je zároveň založena věcná příslušnost okresního soudu podle ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. V poučení rozsudku je uvedeno, že proti rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke krajskému soudu v Českých Budějovicích. Proti rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích podal navrhovatel odvolání ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, který řízení o odvolání zastavil, když toto své rozhodnutí opřel o argumentaci, že podle ustanovení §244 o.s.ř. ve správním soudnictví přezkoumávají soudy na základě žalob nebo opravných prostředků také rozhodnutí orgánů zájmové samosprávy, mezi které prý patří i rozhodnutí o vyloučení člena mysliveckého sdružení, resp. o pozbytí platnosti povolenky k lovu. Přezkumná činnost soudu se řídí zvláštní úpravou, která je uvedena v části páté o. s. ř. o správním soudnictví, nikoliv obecnými ustanoveními o. s. ř., která se týkají řízení před soudem. Z toho plyne i odlišná úprava opravných prostředků, které, s výjimkou věcí podle §250s o. s. ř., proti rozhodnutí soudu, který rozhodoval ve správním soudnictví, nejsou přípustné. Z toho krajský soud dovodil svou chybějící funkční příslušnost, jako neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, a podle §104 odst. 1 a §246c o. s. ř. řízení zastavil, aniž by mohla být přezkoumána věcná správnost napadeného rozsudku. Navrhovatel v ústavní stížnosti namítá, že Okresní soud v Českých Budějovicích projednávanou věc věcně i právně nesprávně zhodnotil, a v důsledku toho bylo navrhovateli odepřeno ústavně zaručené právo navrhovatele sdružovat se, obsažené v čl. 20 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na to, že okresní soud zcela pominul příslušná ustanovení stanov Mysliveckého sdružení Z., která upravují postup při projednávání porušení členských povinností a vyloučení člena sdružení, zejména poukázal na ustanovení upravující postup při vyloučení člena sdružení, kdy je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů sdružení (čl. 9 odst. 3 stanov), kterých bylo v době rozhodování 28, když v jeho případě pro vyloučení hlasovalo pouze 12 členů. Dále poukázal na nesprávný postup při rozhodování o pozbytí platnosti povolenky k lovu navrhovatelem, když dle stanov může takové opatření přijmout výbor sdružení (čl. 8 odst. 1), přičemž v jeho případě jednal pouze předseda sdružení. Okresní soud v Českých Budějovicích, zastoupený JUDr. L. Bláhovo.u, předsedkyní senátu, odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a dále k návrhu uvedl, že v rozhodnutí okresního soudu je uvedeno chybné poučení, neboť proti rozhodnutí okresního soudu není, dle části páté o. s. ř. - §250j odst. 4, přípustný opravný prostředek. Vedlejší účastník, Myslivecké sdružení Z., k věci uvedl, že navrhovatel zůstal i po vyloučení z Mysliveckého sdružení Z. členem Českomoravské myslivecké jednoty, dál mohl vlastnit lovecký lístek, opravňující jej k výkonu práva myslivosti, a může požádat o členství v mysliveckém sdružení podle vlastní volby, a není mu upřeno právo se sdružovat. Z ústavní stížnosti, vyjádření vedlejšího účastníka a z vyžádaného spisového materiálu Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 8 C 165/97, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. V souladu s právním názorem a argumentací, vyslovenými ve věci sp. zn. IV. ÚS 9/98, Ústavní soud konstatuje, že stanovisko obecných soudů, podle kterého na přezkum rozhodnutí některého z orgánů sdružení ve smyslu §15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., nelze vztáhnout obecná ustanovení občanského soudního řádu, týkající se řízení před soudem, a že proto je věc nutno posuzovat podle zvláštních ustanovení o správním soudnictví, pomíjí, že tato rozhodnutí, vydávaná na základě stanov či řádů, nejsou rozhodnutími vydávanými v oblasti veřejné správy, což je základní podmínkou přezkumu ve správním soudnictví podle ustanovení §244 odst. 2 o. s. ř. Není-li tedy možný postup podle části páté o. s. ř., upravující správní soudnictví, nezbývá než vzhledem k ustanovení §7 odst. 2 o. s. ř., s přihlédnutím k 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., přiměřeně aplikovat část první a část třetí o.s.ř. Jde tedy o občanské soudní řízení sui generis, v němž ustanovení části páté o správním soudnictví aplikovat nelze. V souladu se shora uvedeným v daném případě věc posoudil Okresní soud v Českých Budějovicích, který založil v poučení možnost odvolání proti svému rozsudku. Tohoto práva navrhovatel využil. Nesprávným postupem Krajského soudu v Českých Budějovicích, založeném na právním názoru odlišném od shora uvedeného názoru Ústavního soudu, bylo však řízení o odvolání zastaveno. Došlo tedy ze strany navrhovatele k vyčerpání všech prostředků k ochraně jeho práva, které mu zákon poskytoval, jak to vyžaduje §72 odst. 2 zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů a jeho ústavní stížnost nelze proto považovat za nepřípustnou. Nelze ji také posuzovat jako podanou po zákonem stanovené lhůtě, když počátek lhůty pro podání návrhu k Ústavnímu soudu navrhovatel vztáhl k usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích o zastavení řízení, na který se oprávněně svým odvoláním obrátil, a nikoli k rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích, který ve věci samé rozhodoval, a proti kterému ústavní stížnost směřuje, a to v důsledku nesprávného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. Předmětné usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích však ústavní stížností nebylo napadeno, a proto se Ústavní soud nemohl závazně zabývat otázkou jeho eventuálního zrušení /§82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu/. Ústavní soud při přezkoumání napadeného rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích zjistil, že okresní soud při svém rozhodování prováděl důkazy, přičemž jím vyvozené závěry o splnění podmínek pro navrhovatelovo vyloučení z mysliveckého sdružení jsou v extrémním rozporu s tím, co v řízení před okresním soudem vyšlo najevo. Jestliže totiž čl. 9 odst. 3 stanov Mysliveckého sdružení Z. stanoví, že k usnesení o vyloučení člena sdružení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů sdružení, nelze při celkovém počtu členů sdružení 28 dovodit z hlasování, při kterém z 24 přítomných hlasovalo 22 členů, a to tak, že 12 hlasů bylo pro vyloučení, 6 hlasů bylo proti a 6 členů se hlasování zdrželo, že došlo k platnému vyloučení navrhovatele z mysliveckého sdružení. Jestliže tedy Okresní soud v Českých Budějovicích navzdory uvedeným skutečnostem dospěl k závěru, že k vyloučení z mysliveckého sdružení Z. došlo oprávněně, porušil tím navrhovatelova ústavně zaručená práva na spravedlivý proces, zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a došlo k odepření ochrany práv navrhovatele zákonem stanoveným způsobem podle čl. 90 Ústavy České republiky. Aniž by se zabýval dalšími argumenty uváděnými navrhovatelem a předjímal konečné rozhodnutí obecného soudu, vzhledem k výše uvedeným důvodům, Ústavní soud rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.5.1998, sp. zn.8 C 165/97, zrušil, jak shora uvedeno. Otázkou možnosti zrušit ústavní stížností rovněž napadená rozhodnutí Myslivecké jednoty Z. se Ústavní soud nezabýval, neboť toto rozhodnutí není v rámci jeho přezkumné pravomoci, když nejde o rozhodnutí vydaná v oblasti výkonu veřejné správy, a Myslivecká jednota Z. při tomto svém rozhodování nevystupovala jako orgán veřejné moci ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. 2. 2001