ECLI:CZ:US:2001:2.US.475.2000
sp. zn. II. ÚS 475/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. R. R., právně zastoupeného Mgr. R.Ch., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2000, č. j. 21 Co 131/2000-125, a proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. 11. 1998, č. j. 10 C 1387/96-69, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 8. 8. 2000, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2000, č. j. 21 Co 131/2000-125, a rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. 11. 1998, č. j. 10 C 1387/96-69, a to pro porušení čl. 11 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně stěžovatel navrhl odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle ust. §79 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti a že proto nic nebrání v projednání a rozhodnutí věci samé.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 5. 2000, č. j. 21 Co 131/2000-125, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. 11. 1998, č. j. 10 C 1387/96-69, kterým bylo určeno, že vlastníkem nemovitosti, která je zapsána v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Mělníku na LV č. 4828 pro obec a katastrální území Mělník a tam označena jako parcela č. 613/1 o výměře 841 m2 je město M.. Třetímu žalovanému (stěžovateli), byla uložena povinnost tuto nemovitost vyklidit a vyklizenou městu Mělník odevzdat, a dále zaplatit náklady řízení.
Ústavní soud ze spisového materiálu zjistil, že v projednávané věci žalobce - město Mělník a první žalovaný H., s. r. o., uzavřeli dne 12. 5 1994 a dne 14. 9. 1994 kupní smlouvy o převodu nemovitostí, jednou z nichž byl i pozemek č. 613/1 o výměře 841 m2 v k. ú. M. Potom následovaly další dohody a všechny tyto právní úkony považoval okresní soud za jeden celek. Povinností H., s. r. o., bylo zaplatit městu Mělník kupní cenu v celkové výši 30 000 000,- Kč, a to postupně ve splátkách. První splátka ve výši 6 700 000,- Kč byla splatná nejpozději do 15. 12. 1994, druhá ve výši 3 400 000,- Kč nejpozději do 30. 6. 1995 a následné splátky ve stejné výši vždy o rok později. Prodávající město Mělník si mimo jiné vymínilo právo od smlouvy odstoupit, pokud kupující neuhradí některou ze splátek do 6 měsíců od splatnosti této jednotlivé splátky. Takové prodlení nastalo již u druhé splátky s termínem 30. 6. 1995 a proto prodávající město Mělník zaslalo 16. 5. 1996 H., s. r. o., přípis oznamující odstoupení od smlouvy. Tím nastaly účinky stanovené v ust. §48 odst. 2 obč. zák. a kupní smlouvy ze dne 12. 5. a 14. 9. 1994 se ruší od samého počátku. Následné smlouvy, kterými dne 7. 6. 1995 H., s. r. o., převedl předmětný pozemek na druhého žalovaného H. - reklama, s. r. o., a dne 16. 8. 1995 H. - reklama, s. r. o., na třetího žalovaného - stěžovatele, považoval okresní soud za absolutně neplatné, neboť nemovitost převáděl ten, kdo nebyl vlastníkem. Tvrzení třetího žalovaného o nabytí pozemku v dobré víře neobstojí, neboť v době uzavření první smlouvy dne 7. 6. 1995 byl stěžovatel jediným společníkem a statutárním zástupcem H., s. r. o., i H. - reklama, s. r. o., a dále byl a dosud je jediným společníkem a statutárním zástupcem H. - reklama, s. r. o.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že předmětným rozhodnutím mu byla odňata možnost požadovat po předchozím vlastníkovi vrácení kupní ceny. Město Mělník by se tak opět stalo vlastníkem předmětné nemovitosti, aniž by muselo vrátit přijatou kupní cenu neboť došlo v mezidobí k prekluzi. Stěžovatel dále uvádí, že svou účast na jednání u soudu prvního stupně omluvil a požádal o jeho odročení. V rozsudku soudu prvního stupně je tvrzeno, že ani jeden ze žalovaných se k nařízenému jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, a proto projednal věc v nepřítomnosti žalovaných. Věc proto nebyla projednána v přítomnosti stěžovatele. Stěžovatel dále uvádí, že navrhl u Krajského soudu v Praze výslech bývalého starosty města Mělník Mgr. I. V., soud však jeho návrh zamítl.
Ústavní soud si vyžádal spis, sp. zn. 10 C 1387/96, vedený u Okresního soudu v Mělníku, jakož i vyjádření tohoto soudu k projednávané věci. Dále si Ústavní soud vyžádal vyjádření Krajského soudu k projednávané věci.
Ve svém vyjádření Krajský soud v Praze odkázal na právní závěry vyslovené v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2000, č. j. 21 Co 131/2000-125.
Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
V odůvodnění svého rozsudku Okresní soud v Mělníku správně konstatoval, že žalobce od kupní smlouvy, kterou se mj. převádí i parcela č. 613/1 o výměře 1251 m2 v k. ú. M. (geometrickým plánem ze dne 2. 5. 1995 rozdělená na p. č. 613/1 o výměře 841 m2 a p. č. 613/16 o výměře 302 m2 a p. č. 613/17 o výměře 108 m2), platně odstoupil v souladu s ust. §48 odst. 1 obč. zák. a čl. IX. kupní smlouvy ze dne 12. 5. 1994 a na něj navazujícím čl. IV. kupní smlouvy ze dne 14. 9. 1994. Odstoupením od smlouvy se kupní smlouva podle ust. §48 odst. 2 obč. zák. ruší od samého počátku. Toto odstoupení bylo účinné nejen vůči H., s. r. o., ale i vůči dalším nabyvatelům nemovitosti - H. - reklama, s. r. o., jakož i vůči stěžovateli. Pokud tedy jde o kupní smlouvy o převodu pozemku 613/1 o výměře 841 m2 v k. ú. M., které uzavřeli H., s. r. o., a H. - reklama, s. r. o., dne 7. 6. 1995 a pak H. - reklama, s. r. o., a stěžovatel dne 16. 8. 1995, jsou tyto smlouvy absolutně neplatné, neboť nemovitost převáděl ten, kdo nebyl vlastníkem. Odstoupením od smlouvy se tak obnovuje původní stav, vlastníkem uvedeného pozemku je město Mělník.
Odvolací soud správně poukázal v odůvodnění svého rozsudku na čl. XV. obou kupních smluv (kupní smlouvy ze dne 12. 5. 1994 a kupní smlouvy ze dne 14. 9. 1994), v nichž se smluvní strany dohodly, že veškerá práva a závazky z této smlouvy vyplývající se vztahují i na právní nástupce smluvních stran. Každá ze smluvních stran se dále zavázala učinit v případě převodu svých práv a závazků na právního nástupce veškeré potřebné úkony s tím spojené. Uvedená dohoda a závazky s ní spojené se tedy vztahovaly i na H. - reklama, s. r. o., jakož i na stěžovatele R. R., mezi nimiž došlo postupně (na základě kupních smluv ze dne 7. 6. 1995 a 16. 8. 1995) k převodu parcely č. 613/1 v k. ú. M.
Námitka stěžovatele, že uvedenou nemovitost nabyl v dobré víře neobstojí s ohledem na to, že stěžovatel v době uzavření kupní smlouvy dne 7. 6. 1995 byl jediným společníkem a statutárním orgánem H., s. r. o., jakož i H. - reklama, s. r. o., a dne 16. 8. 1995 byl společníkem a statutárním orgánem H. - reklama, s. r. o., právních předchůdců stěžovatele.
Stěžovatel dále v ústavní stížnosti namítá, že věc nebyla projednána v jeho v přítomnosti. Stěžovatel uvádí, že svou účast na jednání u soudu prvního stupně omluvil a požádal o jeho odročení. Ústavní soud zjistil, že v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je skutečně uvedeno, že "ani jeden ze žalovaných se k nařízenému jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, a proto soud postupoval podle ust. §101 odst. 2 o. s. ř. a projednal věc v nepřítomnosti žalovaných, přičemž přihlédl k obsahu spisu a provedeným důkazům". Ústavní soud zjistil, že na č. l. 64 spisu, sp. zn. 10 C 1387/96, vedeného u Okresního soudu v Mělníku, se nachází omluva z nařízeného jednání podepsaná Mgr. A.K., ve které se uvádí, že stěžovatel Mgr. R. R. se nemůže jednání zúčastnit , neboť se dlouhodobě zdržuje v USA. Z tohoto důvodu Mgr. K.
požádal o omluvu svého klienta Mgr. R. z jednání. Dále uvedl, že s ohledem na možnost kolize zájmu z jeho strany vůči městu Mělník nemůže v této věci Mgr. R. R. procesně zastoupit a protože se nachází mimo republiku, nebylo možno zajistit zastoupení jiným advokátem. V ust. §101 odst. 2, věta druhá, o. s. ř. se uvádí, že nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat v nepřítomnosti takového účastníka; přihlédne přitom k obsahu spisu a dosud provedeným důkazům. Z výše uvedeného vyplývá, že právní zástupce stěžovatele o odročení jednání soud nepožádal.
Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud zamítl jeho návrh na výslech svědka Mgr. V., Ústavní soud odkazuje na ust. §120 odst. 1, věta druhá, o. s. ř., podle kterého soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Soud má zásadně ve sporném řízení povinnost provést navrhované důkazy, neprovedení navrženého důkazu je třeba vždy odůvodnit. Ústavní soud odkazuje na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze, str. 5, kde se soud podává dostatečné vysvětlení, proč návrh na výslech svědka zamítl.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících soudů byl porušen čl. 11 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny.
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost a návrhy s ní spojené odmítnout pro jejich zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 6. února 2001