Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23.01.2001, sp. zn. II. ÚS 479/98 [ usnesení / CEPL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2001:2.US.479.98

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2001:2.US.479.98
sp. zn. II. ÚS 479/98 Usnesení II. ÚS 479/98 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, v právní věci ústavní stížnosti M., zastoupené advokátem JUDr. M.V., proti nečinnosti soudu a průtahům v soudním řízení 15 Co 389/97 Krajského soudu v Brně, jako soudu odvolacího, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Návrhem ze dne 16.10.1998, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 17.11.1998, a který navrhovatelka označila jako ústavní stížnost, se navrhovatelka domáhá, aby Ústavní soud uložil Krajskému soudu v Brně, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp.zn. 15 Co 389/97, a aby v této věci neprodleně jednal a rozhodl. Ve svém návrhu stěžovatelka uvedla, že Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 12.6.1997, č.j. 31 C 156/96-54, vyhověl žalobě navrhovatelky a určil, že navrhovatelka je vlastníkem průmyslového objektu spolu s pozemkem parc.č. 1187 a objektu bez č.p. vystavěného na pozemku parc.č. 1188/2, který sám je ve vlastnictví jiné osoby než navrhovatelky a odpůrce, kterým byla v daném sporu společnost N., se všemi součástmi a příslušenstvím v obci B. a k.ú. Z. Proti tomuto rozsudku podal odpůrce odvolání, které došlo Městskému soudu v Brně dne 11.9.1997. Dne 22.9.1997 podala k odvolání své vyjádření navrhovatelka. Odvolací řízení je vedeno u Krajského soudu v Brně pod č.j. 15 Co 389/97. Do dne podání návrhu k Ústavnímu soudu nebylo v odvolacím řízení svoláno žádné jednání, ani nebylo vydáno žádné rozhodnutí. Stěžovatelka se domnívá, že nečinností odvolacího soudu bylo porušeno její ústavně zaručené právo podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod na soudní a jinou právní ochranu. Za KS se k věci vyjádřila předsedkyně JUDr. H.Z., která uvedla, že jediným důvodem dosavadní nečinnosti odvolacího soudu bylo to, že se v senátě 15 Co nacházelo v předmětné době II. ÚS 479/98 (stav k 30.11.1998) 666 nevyřízených věcí, z nichž asi 200 věcí bylo starších než věc navrhovatelky. Protože senát 15 Co vyřizuje věci v zásadě podle jejich stáří, připadá vyřízení předmětné věci přibližně v úvahu v prvním čtvrtletí roku 1999, jak již soud sdělil navrhovatelce v odpověď na její předchozí stížnost. Krajský soud si je vědom, že lhůty k vyřízení odvolání jsou nepřiměřeně dlouhé, tento stav však způsobuje vysoký nápad věcí, kterému neodpovídá početní stav soudců odvolacích senátů. I když nedostatek soudců nemůže jít k tíži navrhovatelce a být překážkou na cestě k včasné soudní ochraně účastníka, jakékoliv přednostní vyřízení věci by se dělo na úkor věcí jiných, které by na vyřízení čekaly o to déle. Podle sdělení předsedkyně Krajského soudu v Brně ze dne 27.10.2000, vyžádaného následně Ústavním soudem, bylo ve věci, č.j. 15 Co 389/97, rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně dne 12.5.1999, a to tak, že se rozsudek soudu I. stupně zrušuje a věc se vrací k novému projednání a rozhodnutí. Ústavní soud nejdříve přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatel oprávněný k jejímu podání byl řádně zastoupen. Ústavní soud, vycházeje z ústavní stížnosti a po seznámení se s obsahem obou vyjádření Krajského soudu v Brně, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není v době, kdy je projednávána, možno hodnotit jako důvodnou. Jestliže návrh podaný k Ústavnímu soudu směřuje proti nečinnosti Krajského soudu v Brně v konkrétním odvolacím řízení navrhovatelky a navrhuje se, aby Ústavní soud uložil Krajskému soudu v Brně nepokračovat v průtazích v řízení v předmětné věci za situace, kdy již krajský soud ve věci jednal a rozhodl, přičemž navrhovatel svůj návrh podaný k Ústavnímu soudu nevzal zpět, nelze, než hodnotit návrh jako zjevně neopodstatněný. Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. 1. 2001 JUDr. Antonín Procházka předseda senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2001:2.US.479.98
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 479/98
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 23. 1. 2001
Datum vyhlášení  
Datum podání 17. 11. 1998
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Cepl Vojtěch
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §6
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-479-98
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 31728
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-28