ECLI:CZ:US:2001:2.US.484.2000
sp. zn. II. ÚS 484/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. T., právně zastoupeného JUDr. J. Z., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci 30. 3. 2000, sp. zn. 7 Cmo 249/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 11. 8. 2000, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 7 Cmo 249/99, vydaného ve věci Krajského obchodního soudu v Brně, sp. zn. 5 Cm 82/98, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy ČR.
Stěžovatel přitom argumentuje tím, že z vážných zdravotních důvodů, kdy byla narušena jeho schopnost správného uvažování a rozhodování, podal opožděně námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 31. 3. 1998, č.j. 5 Sm 88/98 - 13, vydanému Krajským obchodním soudem v Brně, přičemž opomněl pro tytéž důvody podat návrh na prominutí zmeškání lhůty pro podání námitek. Uvedený soud usnesením ze dne 26. 5. 1998, sp. zn. 5 Cm 82/98, námitky proti citovanému směnečnému platebnímu rozkazu odmítl pro opožděnost. Zdravotní problémy odezněly až v červenci roku 1998, kdy podal, spolu s návrhem na prominutí zmeškání lhůty, odvolání proti uvedenému usnesení k Vrchnímu soudu v Olomouci, ve kterém již své námitky řádně zdůvodnil. Soud druhého stupně však usnesení Krajského obchodního soudu v Brně potvrdil. Dle názoru stěžovatele bylo porušeno právo na soudní ochranu tím, že tento soud interpretoval ustanovení §58 o. s. ř. příliš formálně, bez ohledu na okolnosti, které uvedl ve svém odvolání ze dne
9. 7. 1998.
Ze spisu Ústavního soudu vyplynulo, že Vrchní soud v Olomouci své rozhodnutí odůvodnil tím, že lhůta pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu uplynula dne 20. 4. 1998, přičemž námitky byly podány poště k přepravě dne 21. 4. 1998. Zákonná lhůta pro jejich podání marně uplynula, a tak soud prvního stupně tyto námitky správně, tj. v souladu s §175 odst. 3 o. s. ř., odmítl. Dále
ve svém rozhodnutí vyjádřil názor, že podmínky pro prominutí zmeškání lhůty podle ustanovení §58 o. s. ř. nejsou dány, neboť návrh na prominutí zmeškání lhůty je třeba podat do 15 dnů po odpadnutí překážky a zejména je třeba s ním spojit zmeškaný úkon. Stěžovatel návrh na prominutí nepodal spolu s námitkami, ale až v odvolání, v důsledku čehož není možné k tomuto návrhu přihlédnout.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. K takovémuto porušení by mohlo dojít také v případě, že by obecné soudy při rozhodování v dané věci v rozporu s principem řádného a spravedlivého procesu nevycházely ze zákonného procesněprávního rámce.
V daném případě však Ústavní soud vybočení z procesněprávního rámce nezjistil. Protože námitky proti shora uvedenému platebnímu rozkazu byly podány
po lhůtě uvedené v §175 odst. 1 o. s. ř., Krajský obchodní soud v Brně v souladu s §175 odst. 3 o. s. ř. odmítl námitky jako pozdě podané. S ohledem na věcnou správnost tohoto rozhodnutí nezbylo Vrchnímu soudu v Olomouci než usnesení soudu prvního stupně dle §219 o. s. ř. potvrdit. Pokud jde o námitky stěžovatele, týkající se názoru soudu druhého stupně na otázku prominutí zmeškané lhůty ve smyslu §58 o. s. ř., je třeba poznamenat, že k rozhodování o návrhu stěžovatele v této věci je příslušný soud prvního stupně. Ten je tedy je povinen rozhodnout tom, zda předpoklady ohledně prominutí zmeškání lhůty pro podání námitek jsou dány.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by činností jednajících orgánů došlo k porušení právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod, konkr. čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 90 Ústavy ČR. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh dle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 16. ledna 2001