ECLI:CZ:US:2001:2.US.501.99
sp. zn. II. ÚS 501/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti F., s. r.o., zastoupené jednatelem spol. P. F., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.9.1999, čj. 5 Cmo 201/99-236, a usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 11.5.1999, sp. zn. B 1053/9, F 10080/96, B 1053/13, F 17946/98-211, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti stěžovatel v podstatě napadá shodná rozhodnutí obecných soudů, která jsou předmětem ústavní stížnosti vedené tímto soudem pod, sp. zn. II. ÚS 556/2000, a uvádí, že důvodem podání je údajné "vylučování" stěžovatele oběma obecnými soudy jako účastníka, z řízení o povolení obnovy řízení, jímž byly u společnosti, v níž je stěžovatel akcionářem, v obchodním rejstříku zapsány skutečnosti neexistující resp. takové, které údajně právně nemohly nastat. Důsledkem takového zápisu pak byla prý zásadní změna v postavení stěžovatele, jako akcionáře této společnosti.
Prvoinstančnímu soudu stěžovatel vytýká, že jako soud rejstříkový vydal usnesení o zápisu prý neexistujících skutečností do obchodního rejstříku společnosti dříve F.Velké Karlovice, investiční fond, a.s., nyní F. Velké Karlovice, a.s., (dále jen "F."), čímž zásadním způsobem znejistěl a ohrozil chráněné postavení akcionářů spol. F. Navrhovatel dále odmítá tvrzení soudů obou stupňů, že stěžovatel není účastníkem předmětného řízení a poukazuje v tomto směru právě na usnesení soudu I. stupně, který svým rozhodnutím o zápisu změny předmětu podnikání a vypuštění zákonného přídomku "investiční fond" z obchodního jména společnosti F. zásadním způsobem změnil právní postavení stěžovatele jako akcionáře této společnosti.
Podle názoru navrhovatele by bylo hrubým porušením ústavně garantovaného práva na zákonný a spravedlivý proces ve smyslu čl. 38 Listiny základních práv a svobod, kdyby soudní orgán rozhodoval, jako se tomu stalo v tomto případě, o změně práv konkrétních subjektů bez jejich účasti na tomto řízení, včetně možnosti se k němu vyjádřit, jakož i možnosti podat opravné prostředky proti rozhodnutím znějícím v jejich neprospěch. Jestliže tedy bylo, jak zdůrazňuje stěžovatel, rozhodováno o jeho právech či právním postavení bez jeho účasti, došlo rovněž k porušení čl. 6 Úmluvy.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal proti v záhlaví uvedeným usnesením dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, vyčkal soudce zpravodaj jeho rozhodnutí. Podané dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.6.2000, čj. 31 Cdo 2788/99-261, odmítnuto jako nepřípustné.
Dne 16.3.2001 obdržel soudce zpravodaj sdělení dosavadního právního zástupce stěžovatele - JUDr. M. U., o vypovězení plné moci udělené mu stěžovatelem k řízení o předmětné ústavní stížnosti k datu 14.2.2001.
Soudce zpravodaj s ohledem na tuto skutečnost zaslal stěžovateli výzvu k odstranění vad podání s tím, že ve lhůtě do 15 od obdržení výzvy je povinen ve smyslu ust. §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. předložit Ústavnímu soudu platnou plnou moc zvoleného právního zástupce v předmětném řízení.
Dne 14.5.2001 byla shora uvedená výzva poštou vrácena zpět s poznámkou, že zásilka nebyla v úložní lhůtě převzata. Dle razítka doručující pošty byla zásilka uložena na poště, když poslední den lhůty, tj. den doručení, připadl na 10.5.2001.
Lhůta k odstranění vad podání stěžovateli vypršela dne 25.5.2001.
Vzhledem k tomu, že vady návrhu ve stanovené lhůtě nebyly odstraněny, soudci zpravodaji nezbylo než návrh ve smyslu ust. §43 odst. 1 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu ve lhůtě stěžovateli k tomu určené.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 28. května 2001