ECLI:CZ:US:2001:2.US.504.01
sp. zn. II. ÚS 504/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele PaeDr. K. R, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 3 To 883/2000, a proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 15 T 107/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 16. 8. 2001, a byla doplněna podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 8. 2001, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2001 (v ústavní stížnosti je omylem nesprávně uvedeno datum 18. 9. 2000), sp. zn. 3 To 883/2000, a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 15 T 107/99, a to pro porušení čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 39 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že oba soudy se dostatečně nevypořádaly s jeho obhajobou, neprovedly důkazy, které stěžovatel navrhoval, zejména krajský soud se dostatečně nevypořádal s odvolacími námitkami, zejména s důkazy navrženými stěžovatelem v jeho odvolání. Stěžovatel žádá, aby toto odvolání bylo považováno za součást ústavní stížnosti.
Z opisů obou připojených, ústavní stížností napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl prvostupňovým soudem uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle ust. §221 odst. 1 tr. zák., a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců a povolen podmíněný odklad výkonu trestu na zkušební dobu jednoho roku šesti měsíců. Dále mu byla uložena povinnost k částečné náhradě škody a se zbytkem nároku byl jeden z poškozených Ing. L. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestného jednání se stěžovatel podle rozsudku dopustil tím, že 13. 10. 1998 kolem 15, 00 hod. v Ostravě v prostorách podzemních garáží hotelu I. na sedadle spolujezdce motorového vozidla poškozeného Ing. I. L. tohoto fyzicky napadl několika údery otevřenou pěstí do nosu, čímž mu způsobil pohmoždění obličeje, zlomeninu nosních kůstek s dislokací a poúrazovým krvácením a následnou dobou pracovní neschopnosti od 14. do 26. 10. 1998.
Po prostudování spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Skutková zjištění soudu prvního stupně se opírají o výpověď poškozeného, dále svědka, který potvrdil, že na telefonické volání poškozeného se dostavil do garáží bezprostředně po incidentu, dále o výpověď dvou svědkyň z recepce hotelu a svědkyně provádějící v garážích mytí vozidel. Charakter zranění a délka pracovní neschopnosti byly zjištěny z lékařských zpráv. V odůvodnění rozsudku se soud zabýval věrohodností svědků včetně okolnosti, že poškozený před svědkyní v garážích bezprostředně po incidentu hovořil o útočnících v množném čísle. Odvolací soud pak vysvětlil překlep v datu lékařské zprávy, jakož i funkci videokamery v místě činu, jakož i nadbytečnost v odvolání navrhovaných důkazů znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, a výslechem svědka K., že po několika dnech na nose poškozeného neviděl žádné zranění (výše uvedené usnesení krajského soudu str. 3, odst. druhý, třetí, čtvrtý a pátý, str. 4 odst. první).
V ústavní stížnosti stěžovatel dále namítá nesprávnost formulace výrokové věty v usnesení krajského soudu. Tato námitka je zcela neopodstatněná a nemá oporu v trestním řádu.
Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát zaujal stanovisko, že tento soud není součástí obecné soudní soustavy, a že proto nespadá do jeho pravomoci postup a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat a zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, nepostupují-li obecné soudy v souladu s Listinou, zejm. s ustanoveními hlavy páté, a svým postupem a rozhodnutím pak porušují právo na spravedlivý proces, či jiná základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Pravomoc Ústavního soudu je dána také tehdy, jestliže věc nebyla náležitě a dostatečně objasněna a prokázána, nebo tam, kde právní závěry obecných soudů jsou v extrémním rozporu s jejich skutkovými zjištěními. V projednávané věci však nejde o tento případ. Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 39 nebo čl. 40 Listiny.
Dne 19. 9. 2001 obdržel Ústavní soud podání od právního zástupce stěžovatele JUDr. M. N., ve kterém tato Ústavnímu soudu sděluje, že dopisem ze dne 17. 9. 2001 vypověděla stěžovateli plnou moc k zastupování v této věci. Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, rozhodl se nevyzývat stěžovatele k tomu, aby si zvolil nového právního zástupce.
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Jiří Malenovský
předseda senátu ÚS
V Brně dne 2. října 2001