ECLI:CZ:US:2001:2.US.541.2000
sp. zn. II. ÚS 541/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti T. C., spol. s r.o., zastoupené JUDr. V. B., proti jinému zásahu orgánu veřejné moci a návrhu na vydání předběžného opatření, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 11.9.2000, označeném jako "stížnost na postup obecných soudů do ústavně zaručených práv (návrh na zahájení řízení dle ust. §34 zák.č. 182/1993 Sb.)", stěžovatelka velmi obšírně objasňuje genezi právní věci, kterou od roku 1994 řešily obecné soudy a spočívající ve skutečnosti, že stěžovatelka uzavřela v roce 1993 s výrobním družstvem L. dvě kupní smlouvy, a to na objekt autoopravny v kat. území Frýdlant v Čechách, sestávající z několika budov, ramp, zastavěných pozemků a pozemků příslušejících k nemovitosti, se všemi součástmi a příslušenstvím a další kupní smlouvou uzavřenou mezi oběma shora označenými účastníky pak došlo k prodeji i věcí movitých, zřejmě do té doby tvořící zařízení a materiál autoopravny.
Stěžovatelka (dříve kupující) dohodnutou kupní cenu nezaplatila a prodávající - v.d. L. vzniklou situaci řešil nejprve, jak uvádí stěžovatelka, cestou ústních jednání a později žalobou na vyklizení předmětných nemovitostí, z důvodu odstoupení od smlouvy o prodeji autoopravny.
Jak dále vyplývá z odůvodnění návrhu, ve věci shora uvedené bylo v průběhu řízení vydáno několik, již zřejmě pravomocných rozhodnutí obecných soudů, která sice stěžovatelka ne zcela přesně a úplně označuje a žádá jejich zrušení s tím, že jimi byla prý porušena základní práva a svobody ve smyslu čl. 36 odst. 1, odst. 4, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen " Listina"), jakož i dle čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy, současně však stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud ve svém nálezu rozhodl, že " ...ve všech sporech, které vede stěžovatelka se soudům zakazuje, aby pokračovaly v porušování práv a svobod. Tyto soudy jsou povinny veškeré uvedené spory znovu projednat, a rozhodnout v souladu s právním řádem. Přikazuje se věc vrátit v předešlý stav (tj. před porušením základních práv a svobod)...".
Vzhledem k tomu, že takto učiněné podání bylo nejasné a navíc vykazovalo vady ve smyslu příslušných ustanovení zákona o Ústavním soudu, vyzval soudce zpravodaj právního zástupce stěžovatelky k odstranění vad podání, včetně předložené plné moci. K odstranění vad návrhu a jeho doplnění ve smyslu písemného poučení byla stanovena 15 denní lhůta, ode dne doručení písemné výzvy. Výzva byla převzata dle doručenky dne 4.4.2001.
Dne 20.4.2001 obdržel soudce zpravodaj žádost právního zástupce stěžovatelky o prodloužení stanovené lhůty k odstranění vad a doplnění návrhu, s termínem maximálně do 3.5.2001. Lhůta požadovaná JUDr. V. B. byla soudcem zpravodajem mlčky akceptována.
Dne 4.5.2001 však zaslal JUDr. V. B. další žádost o prodloužení lhůty s odůvodněním, že " vzhledem ke značnému pracovnímu vytížení a krátkosti pracovních týdnů si opětovně dovoluje požádat o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu, a to do 15.5.2001.
Této nové žádosti však ze strany soudce zpravodaje však již nemůže být vyhověno, neboť poskytnutá lhůta v délce více než jednoho kalendářního měsíce je dostatečně dlouhá proto, aby požadavkům příslušných ustanovení zákona o Ústavním soudu mohlo být vyhověno.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení návrh ve smyslu ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl z důvodu neodstranění vad návrhu ve lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 14. května 2001