ECLI:CZ:US:2001:2.US.556.2000
sp. zn. II. ÚS 556/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínen Procházkou ve věci ústavní stížnosti F., s. r. o., zastoupené jednatelem společnosti P. F., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.6.2000, čj. 31 Cdo 2788/99-236, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.9.1999, čj. 5 Cmo 201/99-261, a usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 11.5.1999, čj. B 1053/9, F 10080/96, B 1053/13, F 17946/98-211, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V obsáhlé ústavní stížnosti, kterou obdržel Ústavní soud dne 19.9.2000 stěžovatel tvrdí, že v záhlaví usnesení označená rozhodnutí obecných soudů porušila jeho práva zakotvená v čl. 36 a následujících Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina), čl. 6 Úmluvy a čl. 10 Ústavy, tedy práva na "spravedlivý proces".
Obsahem ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele, že v případě jeho návrhu na přezkum zápisu změn konkrétních skutečností zapisovaných do obchodního rejstříku subjektu, prostřednictvím něhož sám podniká bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Uvedený subjekt byl založen jako investiční fond podle zák. č. 248/1992 Sb., po provedení změn zapsaných do obchodního rejstříku se podle tvrzení stěžovatele z tohoto subjektu - investičního fondu, stala běžná akciová společnost dle obchodního zákoníku. Z těchto změn dovozuje stěžovatel zhoršení svého postavení jako akcionáře dřívějšího investičního fondu. Podle názoru navrhovatele, obecné soudy svým postupem vylučují stěžovatele z účasti na řízení o obnově, jako mimořádného opravného prostředku a tím mu znemožňují přezkoumávat změny provedené v obchodním rejstříku rejstříkovým soudem, a to přesto, že podle tvrzení stěžovatele z ust. §200a odst. 1 občanského soudního řádu prý jednoznačně vyplývá účast stěžovatele v řízení o povolení obnovy řízení.
Navrhovatel nesouhlasí s právním závěrem těchto soudů, pokud tyto nepřiznávají stěžovateli účast v řízení o obnově s odůvodněním, že navrhovatel nebyl ani účastníkem rejstříkového řízení, ukončeného vydáním usnesení ze dne 10.7.1996. V tomto směru navrhovatel v odůvodnění svého návrhu vede poměrně obsáhlou polemiku z citovaným právním názorem a zdůrazňuje jeho údajnou neudržitelnost.
Současně s návrhem na zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů stěžovatel navrhuje spojení řízení o této ústavní stížnosti s ústavní stížností vedenou pod sp. zn. II. ÚS 501/99.
Z napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.6.2000, čj. 31 Cdo 2788/99-261, se zjišťuje, že dovolání stěžovatele v právní věci obchodní společnosti F., a.s., v návrhu na obnovu řízení proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci a Krajského obchodního soudu v Brně bylo odmítnuto jako nepřípustné.
Krajský obchodní soud v Brně odkázal v odůvodnění zamítnutí návrhu na obnovu řízení na ust. §94 odst. 1 a §228 odst. 1 písm. a) a písm. b) občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), jakož i na ust. §131 a §183 obchodního zákoníku s tím, že stěžovatel nebyl účastníkem řízení o jehož obnovu jde, takže mu ani nepřísluší právo požadovat jejich obnovu.
Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí krajského obchodního soudu potvrdil a v otázce přípustnosti dovolání vyslovil, že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání je nutno zamítnout, neboť nejde o rozhodnutí zásadního právního významu.
Dovolací soud konstatoval, že pro posouzení přípustnosti a současně důvodnosti dovolání bylo rozhodující, zda tvrzení stěžovatele o údajném odepření jeho práva na projednání věci před soudy obou stupňů proto, že ho nepokládaly za účastníka řízení bylo oprávněné. V tomto směru dospěl dovolací soud k závěru, že citované tvrzení stěžovatele je zjevně neopodstatněné. Vycházel při tom z konstantní judikatury obecných soudů, která uvádí, že z povahy obnovy řízení jako mimořádného opravného prostředku plyne, že takový návrh může podat jen účastník původního řízení, popřípadě jeho právní nástupce, když i ostatní účastníci řízení nemohou být osobami odlišnými od účastníků řízení (jejich právních nástupců), o jehož obnovu jde.
Jelikož však navrhovatelem obnovy řízení není žádný z původních účastníků řízení, a to včetně těch, s nimiž soud v řízení jako s účastníky řízení jednat měl, uvedl dovolací soud, je nutno takový návrh pro nedostatek aktivní věcné legitimace zamítnout. V otázce, zda je akcionář účastníkem řízení o zápisu změn týkající se akciové společnosti do obchodního rejstříku, odkázal Nejvyšší soud na své již dříve publikované právní závěry a dále usnesení Ústavního soudu ze dne 18.5.1999, sp. zn. I. ÚS 185/98, s tím, že v rejstříkovém řízení se nerozhoduje o právech a povinnostech akcionářů, ale pouze o právech a povinnostech podnikatelského subjektu zapsaného nebo zapisovaného do obchodního rejstříku.
Dříve než bylo možno přikročit k posouzení ústavní stížnosti z hlediska její důvodnosti, obdržel soudce zpravodaj dne 12.4.2001 sdělení dosavadního právního zástupce stěžovatele - JUDr. M. U., o vypovězení plné moci udělené mu stěžovatelem k zastupování v řízení před Ústavním soudem k datu 14.2.2001.
S ohledem na tuto skutečnost, zaslal soudce zpravodaj stěžovateli výzvu k odstranění vad podání s tím, že ve lhůtě do 15 dnů od obdržení výzvy je povinen ve smyslu ust. §30 odst. 1 zák.č. 182/1993 Sb., předložit Ústavnímu soudu platnou plnou moc zvoleného právního zástupce v předmětném řízení.
Dne 14.5.2001 byla shora uvedená výzva poštou zaslána zpět s poznámkou, že v úložní době nebyla zásilka převzata. Podle razítka pošty byla zásilka uložena na poště, když poslední den úložní lhůty připadl na den 10.5.2001.
Lhůta k odstranění vad návrhu stěžovateli vypršela dne 25.5.2001.
Vzhledem k tomu, že vady návrhu stěžovatel v této lhůtě neodstranil, nezbylo soudci zpravodaji než návrh ve smyslu ust. §43 odst. 1 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb. odmítnout z důvodu neodstranění vad podání ve lhůtě navrhovateli k tomu určené.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 28. května 2001